Nic není nemožné

Tak se pár dnů sešlo

Nenormální!

Tak jsem se

Zamyšlení 

Včera jsem se mohla zamyslet a říct si: "Ouh, to není možný, už jsem tu měsíc, přijela jsem sem 27. 8. a včera to bylo přesně

aneb jak to probíhá ve Švédsku 

Na tento den vzpomínám strašně ráda, sice se stal včera, ale zanechal ve mně silné

aneb jak na něj vyzrát

Dny se sečetly

aneb perlička se vloudila

Nemůžu zapomenout na moji blbost, která mě pak zahnala do úzkých. Bylo to vlastně v pondělí, při švédštině. Před lekcí jsme si mohli v malé kuchyňce urobit kafe. Ale není to tak, jak jsme zvyklí, uvařit vodu a zalít. Tady se mačká tlačítko mašiny a hotovo. Akorát to není na mince, jinak je to téměř stejná mašina, co známe. Ale k lekci..během švédštiny jsme se učili nové fráze, slovíčka a hlavně také výslovnost. Musím říct, že s výslovností jsem vážně na štíru, ikdyž mě učitelka chválí. Je hrozně akční a jak zdůrazňuje intonaci, to nemá chybu! Ale co, aspoň je sranda J.

A jaksi mi asi dvacet min. před koncem pípala baterka a najednou: "Chcíííp!" "Tak a jsu vyřízená." pomyslela jsem si. No, začala jsem prohrabávat kabelku a hle, našla jsem jen baterky. Super no! Totiž, mám Nucleus 5 (N5) a zde je možné si dát jak výměnný akumulátor, tak i knoflíkové baterie. A já zjistila, že akumulátory zřejmě zůstaly v batohu a baterie mi moc nepomůžou. I na ně potřebuji vyjímatelný článek. "No co, tak nebudu slyšet, budu odezírat." napadlo mě. Jenže jsem pak zjistila, že vážně nevím, o co jde a odezírat ve švédštině s občasnou angličtinou je zcela nemožné. A taky jsem na to doplatila. Přišla na mě řada s tím, že mám odpovědět na otázku a už to bylo. Čumákovala jsem okolo, mezitím mi Andrea chtěla pomoci a užuž mi něco psala na papír. Cítila jsem se pěkně trapně a nevycválaně. Nezbývalo, než jít s pravdou ven. Omluvila jsem se, že neslyším, protože jsem si zapomněla baterky a že nemůžu reagovat. K mému překvapení se nic zásadního nedělo, učitelka to vzala sportovně a tak spolupracovala se dvěma dalšíma. Ještě jsme měly promítnut text, který byl ve švédštině, ale učitelka jej naštěstí překládala i do psané angličtiny. Jediné plus pro mě. Jinak jsem ze zbytku hodiny nic neměla a ani si neškrtla. Jak já se potom těšila na návrat do mého bydlení a mohla konečně sebe samu zprovoznit! Budu si asi muset dávat větší pozor.

Víkend už je za mnou

Můj, již v pořadí

Páteční výlet 

Poslední uběhlé dny utekly vcelku rychle, hlavně díky různým povinnostem a průběžným vyřizováním pár nezbytností. Jsem za

aneb jak mi štěstí přálo a já narazila na neslyšící

Ikdyž

 Ezgi plná obav

Včera po škole jsem s děckama byla ve studentském klubu, kde byla slezina

 Švédština

Na tento předmět jsem byla sama o sobě zvědavá a taky dá se říct, že i nesvá. Nějak

 Aneb jak pracovat s jednookou potvorou

Tak v neděli jsem se rozhodla, že budu prát. Přeci

 Pláž u Botnického zálivu a večer ve stylu mačkání joysticků

K této sobotě se ještě váže náš

 Aneb bez kabelu nebude nic

Seběhlo se mi tu pár dní a s ním i víkend. "Zase další víkendík!"

Škola a Studentská unie 

Zase uběhly dva tři dny a já jsem opět plná zážitků. Až na to, že stále nemám připojení k internetu, to je ale pech! Vše se

Zářijový týden

V pondělí měla Andrea praxi, já si dělala svoje povinnosti.

Můj první víkend

Nejprve pro ujasnění, rozhodla jsem se trošku uspořádat sekce, takže budu celé září psát sem. Vždy to bude podle měsíců :-).

Jedna váha, druhá váha

Kukyny všem :-). Mám opět pár zážitků, a že o ně není nouze! Hlavně v poslední dva dny jsem měla kapičku co dělat sama se sebou. Pořád aby se něco zařizovalo a dělalo podle nějakých doporučených pravidel. Jenže, to jsou

 Počáteční dny..

Dnešek byl jako takový den plný očekávání a těšení se na něco nového. Kdo by se netěšil, že? Já se těšila na rozmanitost kultur, lidí a všeho okolo. Nakonec, jako zahraniční skupinka jsme tu kromě mě, ještě dvě slečny z Turecka, Španělka a další Češka. Dneska jsme zažili spoustu nového, ale vše spíše informačního charakteru. Nejprve nás čekala videokonference, kde byly napojeny další dvě kampusová městečka. Pro mě neskutečný nezvyk, ale co, je to něco novýho. Další, co mě překvapilo, tak bylo setkání s univerzitní zdravotní sestrou. Sdělila vše potřebné, kontakt na ni a hotovka. Kéž by něco takového bylo i u nás!

Zbytek dne jsme s holkami strávily pod doprovodem dvou zdejších vyučujících. Byli hrozně moc ochotní, milí a v ničem neviděli problém. Což mě překvapilo. Vždy se snažili najít nějaké řešení. Cítím, že je tu síla asertivního myšlení a snahy vyjít s každým. Nestačím se divit, jak lidi i v pokročilejším věku ovládají angličtinu a jsou schopni si s vysvětlováním vyhrát. Já si tedy spíš prozatím připadám jak trotl, protože jsem zvyklá, že ROZUMÍM. A tady je kapičku jiná situace. Nezbývá, než se aklimatizovat a adaptovat na jiný komunikační kanál :-). A zase, občas můj pohár trpělivosti přetékal a užuž jsem si říkala, že s našponovanými nervy prasknu. Pak ale v dalších chvílích tyto pocity vytěsnil pozitivní zážitek, nebo zdařilá komunikace, byť i jen pidi pochopeníčko :-). Takže, hlavu vzhůru a ono to nějak půjde, že?:-)

Pápko, mám vás ráda :-)