Moje první návštěva místního klubu neslyšících

Nic není nemožné

Tak se pár dnů sešlo a najednou tu byl víkend na krku. To už mi tak nějak skončila praxe, proběhl nákup základních potravin na víkend a později i plánování, co s večerním pátkem. Já už měla jasno – půjdu do místního klubu neslyšících. A zrovna moje Erasmácká banda měla mít scuka u Marca na bytě s tím, že měla být ochutnávka švédského jídla. Trošku jsem si říkala, že asi o něco přijdu, ale nevadí. Musím využít příležitosti i ve svůj prospěch. Takže navečer v 17:20h mě neslyšící chlápek vyzvedl. Je to ten, který mě i bral do Sundsvallu na MDN. S Akemem jsem dojela na místo a již jsem byla informovaná, co se tam má dít.

Nakonec v klubu neslyšící a nedoslýchaví hráli žolíka a soutěžili tak. Zbývající se chodili pobavit, popovídat s ostatními, apod. Zkraje jsem byla s Akemem, protože on věděl nejlíp, co a jak se mnou. Většinou mě všem představil, anebo řekl, že si se mnou mohou popovídat, ale trochu opatrně, pomalu a ne sprčeně J. Pak už jsem byla postupně zasypávána dotazy, proč tady jsem, co tady dělám a jak dlouho tu vlastně budu. Taky kdy jsem přiletěla a jak se tu cítím. Nespočet otázek a otázek, které mě stavěly do pozice člověka, který by hrozně rád na vše odpovídal, ale moje neznalost švédského znakového jazyka byla brzdou. Takže to všichni na mě zkoušeli s mezinárodním znakovým jazykem, se kterým to bylo o kapku lepší. Pár základů z něj ovládám, tak to mi pomáhalo se od toho odrazit a být trochu použitelná J.

Později jsem ale zjistila, že je toho trochu více namixovaného a tudíž je docela komické se dorozumět.

Takže já používala artikulaci v angličtině, přitom se pokoušela o švédský znakový jazyk, protože jsem se chtěla trošku přiblížit a vlastně i přizpůsobit. Ale samozřejmě sem tam pomáhal i mezinárodní znakový jazyk. A navíc, to bych nebyla já, abych nepřidávala i český znakový jazyk. Takže ve finále pěkná směsice, ale kupodivu to fungovalo J. Co jsem nevěděla, anglicky jsem se doptávala. Jakmile to nestačilo, pokoušela jsem se to zmixovat s mezinárodním i švédským znakovým jazykem. Někdy toho bylo moc a docházelo k nedorozuměním, které nás ale pobavilo a dokázali jsme se tomu zasmát J. A někdy musela pomoci tužka a papír s napsáním anglického pojmu a hned se komunikace posunula o chloupeček dál. A protože jsem chtěla být dobře vybavená, měla jsem s sebou v záloze malou knížečku do kapsy, Švédština konverzace. Tu jsem taky asi ve dvou případech použila, a jak jsem jí pak byla za to vděčná! Tedy, nejspíše bych měla poděkovat Marušce, která mi jej dala k narozeninám. Takže Májo, až to budeš číst, veliké díky!   

A s kým jsem se tam vlastně potkala? Tak třeba s černochem, který pocházel ze Somálska. A vyprávěl, že asi 7 měsíců studoval v Londýně, tudíž anglicky umí a rozumí. Jaká to byla záchrana pro mě! Byl úplně neslyšící, ale uměl perfektně odezírat. Právě on používal mezinárodní znakový jazyk střídavě se švédským znakovým jazykem (zj). Ještě tam byl i jeden starší muž, který navštívil Gallaudetovu univerzitu, která se nachází v Americe. Nějakou dobu tam bydlel, studoval, tak zažil docela dost. I ten hodně používal mezinárodní zj a přecházel i do švédského zj. I jeho jsem se ptala na spoustu věcí, jak se znakují ve švédském zj. Ochotně mi pomáhal a znakoval. Další zbývající lidi ovládali malé základy mezinárodního zj a spíše znakovali švédsky. Postupně jsem se přeučovala na švédský znakový jazyk, ale jen pár kousků. Třeba čísla, měsíce a dny v týdnu, i pár barev a to je asi tak vše. Byla jsem taková zvídavá opička, která potřebuje někoho, kdo jí to ukáže a šup to honem vyzkoušet J. Já vlastně byla ráda za to, že se mohu nějak domluvit a přiblížit se jim. Bavilo mě, jak se dozvídám mnoho nového, ponořuji se do tajů něčeho nového a dosud nepoznaného. Skoro jsem zapomněla na to, že někde jsem a něco se učím. Bylo mi ve společnosti neslyšících lidí dobře. Obdivovala (a nadále obdivuji) jsem jejich trpělivost a upřímnost, se kterou se mi snažili něco ze sebe předat a obohatit můj rozhled.

Nemůžu opomenout jednu takovou perličku. V klubu byl i jeden chlápek, který měl s sebou malou tříletou holčičku. Pořád se pohybovala po klubovně, občas přiběhla za tátou a celkově, motala se mezi lidmi. Jednou ona takhle ke mně přišla a ukazovala mi dětské obrázkové časopisy. Využila jsem příležitosti a nalákala ji, ať si sedne na židli, že budeme spolu znakovat. Tak začalo obracení stránek a jediné, co jsem dělala já, bylo ukazování prstem na zvířátka, malované postavičky, apod. To malé šprťouchle se podívalo a hned zcela přirozeně znakovalo. A zase samo něco nalistovalo, prohlíželo si obrázky a já zase ukazovala prstem na onen obrázek. A opět se mi dostalo odpovědi, kterou jsem kopírovala. Trvalo to sice chvilku, ale mě to neuvěřitelně nakoplo a pak mi došlo, že mě doučuje tříleté dítě J. A aby toho nebylo málo, dozvěděla jsem se, že je slyšící. Taky dobrý!

Později se vyhlásily výsledky hráčů žolíků, řekly se první tři místa a pomalu se klub zavíral. A já mezitím chtěla vyhodit použitou plechovku od Fanty, už už jsem ji chtěla pomačkat a optat se Akema, kam to můžu vyhodit. V tom mě chytil za ruce a naznačoval, že to nesmím pomačkat. Prý se plechovky skladují a poté se třídí. Byla jsem šokovaná, říkala jsem si, proč by se třídily plechovky, co té za blbost. A pak jsem měla možnost nahlédnout do skladu, kde byly ve sloupcích a v krabicích naskladněny ony plechovky. Prý se pak s tím zajde do automatu, naháže a za každou plechovku je možné vyinkasovat 1 švédskou korunu. Dokonce to bylo namalované i na zadní straně té plechovky, kterou jsem chtěla zlikvidovat. Což je pro mě nový poznatek. Já pak dodatečně vysvětlila, že my v Čechách vracíme skleněné láhve, za které vyinkasujeme pár drobáků J.

Ještě jsem také měla možnost s několika neslyšícími kluky – průvodci zajít na další párty, do bytu, kde jsou i holky. Prý abych pořád nebyla jediná a sama holka. Dobrý postřeh J. V tom bytě jsem měla možnost poznat čtveřici slyšících budoucích tlumočníků švédského znakového jazyka (2 holky a 2 kluci). Zatím jsou ještě studující. Už chtěli na mě chrlit švédský zj, ale já se omlouvala, že spíše budu mluvit anglicky, ale ráda pochytím švédský zj. Takže takhle jsme tam fungovali a zároveň jsem se snažila s každým použít své chudé zásoby švédského zj. Ale bylo to úžasné! Hlavně chování mladých slyšících. I přesto, že mezi sebou mohli mluvit, nemluvili. Pořád znakovali, místo zavolání (hlasem) na sebe mávali. Byla jsem skoro v němém úžasu. A ještě, zaplá televize, beze zvuku a pouze s titulkami! To je prostě něco nevídaného, nemůžu si pomoct. Opravdu, návštěva tohoto bytu se zajímavými lidmi ve mně zanechala silný dojem. Moc hezky se mezi sebou chovali, jak slyšící, tak i neslyšící. Na závěr, po překlenuté půlnoci se už postupně pár lidí mělo na odchodu. A i já se připojila a za nočního deště a s doprovodem jsem putovala do svého bytečku.