Jedna váha, druhá váha
Kukyny všem :-). Mám opět pár zážitků, a že o ně není nouze! Hlavně v poslední dva dny jsem měla kapičku co dělat sama se sebou. Pořád aby se něco zařizovalo a dělalo podle nějakých doporučených pravidel. Jenže, to jsou pravidla, kterým moc nerozumím a jen se doptávám, klasika. S naší skupinkou jsem zažila již dvě videokonference, kde se nám i dalším studentům z dalších dvou kampusových městeček vysvětlovalo, jak a co funguje. Na jakém pricipu pracuje takový a makový systém. Bez tohohle bych se klidně obešla, ale dejme tomu :-).
Později jsme měli mítink s koordinátorem, který nás bude i učit švédštinu. Je to velmi milý chlapík, ani bych nepoznala jeho exotický původ, ale jméno tomu našeptává :-). Jmenuje se Assar. Náhodou si říkám, že je to pěkné jméno. On taky říkal oběma Turkyním (studentkám), že má téměř stejný původ, ale žije zde na severu :-D. A zároveň s ním jsem domluvená, aby bral na vědomí, že občas něco nepochytím, nebo nemusím rozumět:-). Nijak se nevzrušoval, klasické: "No, problem." Ale jen jsem stiihla dodat, že spíše mluvím o tom, že jsem hluchá jak poleno :-D. Na to se mě dostalo odpovědi, že v malé skupince budem hezky kooperovat a můžu odezírat. Odkývala jsem a šla, věřím, že to bude v pohodě. Vyptám si vytištěné matroše a nějak si to tu vyboxuju, nic jinýho mi taky ani nezbývá. Ó, jak prosté, že?
A vlastně, málem bych zapomněla! Stal se krásný zážitek, který mě úplně neuvěřitelně nakopl. Možná pro někoho maličkost, ale pro mě něco, v čem žiju a co je mi blízké. Při obcházení jisté části univerzity jsem očima bloudila po lidech a hle, co nevidím! U paní stál malý klouček, asi čtyřletý a měl dva kochleární implantáty (KI). Nevěřila jsem svým očím..a ještě jsem k nim šla tak okatě blíž. Jakmile si mě maminka toho kloučka všimla, usmívala se na mě. Já v zápalu radosti a veškerého opojení na ni začala chrlit. Musela jsem se pochlubit, že KI znám, sama mám jeden a že jsem fascinovaná, že vidím kinderčátko se dvěma KI. Dozvěděla jsem se, že klučina má oba kochlíky asi rok, do toho chodí do školky pro sluchově postižené a k tomu používají znakovku. Viděla jsem je, bylo to tak hezký! Klučina měl KI značky Med - El, načež já oponovala, že tuto značku moc neznám, ale že mám svoji, tedy Nucleus 5. Paní byla zvědavá, jak to vypadá, tak jsem jí ihned svůj malý zázrak ukázala, něco málo o sobě řekla a zase jsme mohly navázat nit. A aby toho nebylo málo, tak paní má ještě dceru, asi dvanáctiletou, která má taky oba kochlíky. Ale již nějakou delší dobu, rozhodně déle, než ten malý. Švédka se hrozně moc divila, jak to u nás v ČR chodí, jak pojišťovny hradí jen jedno ucho a konečná. Bylo mi řečeno, že ve Švédsku je zcela normální a běžné, že se dávají oba kochlíky. Nikoho nenapadne na dětech šetřit.
Vykládala bych klidně déle, ale musela jsem už běžet. Na takové spontánní setkání nikdy nezapomenu.
A aby toho nebylo málo, tak váha radosti a štěstí pomalinku klesala dolů..Může za to stupidita, která ani být nemusela. Měli jsme si platit kolej na září s tím, že platba musí proběhnout do konce srpna. Všem holkám to šlo krásně, jen já jsem zase musela mít spešl problém. A kde vězel? Nejprve se zdálo, že v kreditce. Ještě mi paní recepční sehnala kolegyni, aby mi pomohla s placením přes mašinku, ale ono ne a ne se hnout. Pořád tam naskakovala jedna a ta samá švédská tříslovná fráze, která znamenala, že platba nejde provést. No, to už mě dostávalo do kolen, co teď? No, Mark se mě ujal a poradil, že můžu zaplatit v trafice, kde je ta samá mašinka. Pro neznalé - Švédi hodně často platí kartou, bankovky či hotovost se moc nenosí :-D. V trafice se úspěch nekonal, tak ještě vyzkoušení výběru ze dvou bankomatů a zase, neúspěšné. Tak to už na mě vážně šly mrákoty. Naštěstí ale byla s námi Iva, která mi poradila použít jinou kreditku, dlouholetou konkurenci od té nové, nefunkční. Dala jsem na ni a říkám: "Jestli se zase něco nepovede, už to tu vážně se vším sekám a prdím na nějaké handrkování nad kreditkou!" Pokus o platbu se zdařil, občanku jsem nemusela lovit, juch! Ták a mám chudší konto, haha. A to, co mělo zchudnout, je tvrdé jak struk! Navečer jsem ale nelenila, obvolala centrálu z české strany a už jsem věděla. Můj milostivý zřizovatel mi sice zřídil eurový účet, ale! Jedno velké ALE, kreditka je vázána na české koruny, s možným výběrem v zahraničí, kde dostanu měnu dané země. No, úchvatné, že? Proč to nemám rovnou na eura, jak jsem chtěla? Zas si někdo ulovil důvěřivou dušičku, která spoléhala, že to bude vše dobře zařízené. No, ne a ne..není to tak. Ale co, už vím jak na to. Stipko si pošlu z rádoby eurového účtu na český a karta bude fakčit. Tohle mě dokáže úplně dožrat, zbytečnost, která nemusela být. Už mi to zkazilo celý den, štvalo mě to neskutečně.
A další den, tedy dnešní byl o mnoho lepší, dalo by se říci, že byl poklidný. Program pro nás nebyl, měli jsme volno. To jsem uvítala. Jednak z možného dospání spánkového deficitu a také z pocitu volnosti. Se Španělkou Andreou jsme byly vláčné, pomalu jsme se loudaly do banky, kde jsme musely zaplatit za studentkou kartu a správně vyplnit fakturu. Sranda byla, když jsem říkala, že kolonka, která má pomlčku se nevyplňuje. Andrea zase opáčila, že se vyplňuje. Pak jsme obě daly hlavy dohromady a vyšlo najevo, že výše zmiňovaná kolonka se vztahuje na telefonní číslo. To už postupně dávalo smysl, před pomlčkou má být předčíslí mé země a pak normální číslo. Mohlo mě to napadnout dřív, haha. Poté následovala návštěva knihovny s prostudováním materiálů, co že vlastně nás v následujících dnech a lekcích čeká..
Odpoledne se konal malinký pěší výlet za město, až k modenrím větrným mlýnům. Výšlap byl krkolomný, cesta zabrala slabou tříčtvrtěhodinku, ale stálo to za to. U toho se sem tam dalo pokecat, pofotit. Opodál byla rozhledna, tak tu jsme také pokořily. Později nás vítr a chlad vyhnal zpátky dolů a už jsme si to mašírovaly zpátky do civilizace :-). Mám pár foteček, dodám je ale na rajce.cz (později dodám link). Zde mnou vytvořená galerie je nějaká divoká, natočené fotky jsou vážně horor :-D.
A teď se s dovolením vzdálím, pápko!
PS: Již sem se rozhoupala, dodávám link:
RE: Vyvažování vah | kačka | 02. 09. 2013 - 23:32 |
RE: Vyvažování vah | gingerka | 03. 09. 2013 - 22:05 |