Gingerka | Výlet do Sundsvallu

Páteční výlet 

Poslední uběhlé dny utekly vcelku rychle, hlavně díky různým povinnostem a průběžným vyřizováním pár nezbytností. Jsem za to ráda, že dny plynou a stále je co zažívat. V týdnu mě překvapila lekce švédštiny, páč s výslovností jsem na tom byla asi nejhůř. Ale lektorce to snad ani nevadilo. A aby nás namotivovala, musely jsme ve švédštině nadiktovat svoje telefonní číslo. To byla sranda, fakt. Pár konverzačních frází a výslovnostních kotrmelců jsme také zkusily. I sama na kolejích jsem si trénovala poslech švédské abecedy a můžu říct, že to moc jednoduchý není. Skoro bych tato cvičení přirovnala ke sluchové výchově a tříbení si poslechu v malinkých rozdílech. A nakonec, přehoupl se pátek a my měli naplánován výlet do městečka Sundsvall.

Sundsvall je od nás zhruba 50 km, autobusem jsme tam byli za necelou hodinku. Naše banda byla plná nás holek, ale jel s námi i Kristoffer, který s námi strávil celý den. Ještě se v našem cíli objevil jeden kluk navíc, kterého znala Ivana z jazykového kurzu. Zkraje jsem si dělala starosti, jak si zaplatím lístek na bus, protože jsem žádný předplacený neměla a ani hotovost se u mě nevyskytovala. Nějak jsem si zvykla na to, že tady se všude platí kartou, nic nového. Nedalo mi to a ptala jsem se Kristoffera, jak to mám udělat. A dostalo se mi odpovědi, že nikdo z nás si nemá s placením dělat vrásky, protože má od Jima vypůjčenou kartu na autobusy. To znamenalo, že karta byla nabitá nějakou částkou peněz a tudíž náš "průvodce" za nás zaplatil přiložením karty k terminálu a my tak mohly nastoupit. Přišlo mi to hrozně moc hezké a milé, že se kluci takto o nás postarali a v podstatě za to nic nechtěli. Ale poděkovaly jsme, slušnost je primární.

V Sundvallu jsme prvně zamířili do Kultur magazinet, to bych přirovnala k muzeu. Zrovna tam byla výstava umění, např. z původní fotografie byl samý obrázek převeden na plátno. Velice působivé a fascinující, nachlup přesné. O patro výše jsme zamířili do oddělení spjaté s historií, například jak tehdejší lidi žili, živili se a také jak vypadali. A dále nás neminuly obrovské obrazy, které mají něco vyjadřovat, ale já zrovna k tomuto moc vztah nemám. Takže mi to nic neříkalo, ale o to více jsem uvítala oddělení s vypreparovanými zvířaty. Tam jsem si pěkně lebedila J. V zaskleném prostoru byla lesní zvěř, jako vlk, medvěd, kuna, bobr, aj. Vše bylo tak věrně zpracované, že koukat na to bylo pohlazením na duši J. Ještě jsme mohli vidět oddělení ptactva a mezi tím vším majestátně sedícího ryse. Taky pěkná podívaná. Později jsme se rozhodli jít ven a trošku projít město. Bylo krásně, sluníčko nám přálo, tak bylo příjemné se procházet po okolí, koukat na různé stavby, ulice, lidi a pouliční umění. Totiž, často jsme potkávali takové potvůrky, které byly jako sošky. Asi ze sádry, či z čehosi. A vypadaly jako malí dinosauříci. Skoro každý z nás se s malými dinosaury fotil a objímal je. Hlavně proto, jak byli strakatí, barevní a různě zdobení. To mi připomíná Prahu, kde byly k vidění obrovské strakaté krávy, které také asi byly ze sádry. Ale to už je nějaký ten rok zpátky.

Nakonec padl návrh, kde jsme se mohli rozdělit na dvě skupinky. Jedni, že chtěli nakupovat a občíhnout obchůdky a další mohli do přírody za město. Já si s Andreou a Kristofferem zvolila přírodu. Tedy my tři jsme obešli asi tři bloky a dostali jsme se k bytu, kde bydlí Kristofferovi rodiče. Byl si tam půjčit auto s tím, že rychleji a snadněji budeme v našem plánovaném cíli. Tohle bylo hrozně moc hezké a přátelské gesto. Já si myslela, že půjdeme pěšo. Ale zase, když jsme kus města objížděli, tak mi došlo, že bychom tam jen tak rychle nebyli. Jakmile jsme dojeli, ihned jsme vyšlápli na pětipatrovou rozhlednu a mohli se kochat. Taková krása! Město a moře s přístavy jako na dlani. I továrny. Bylo to úžasné, tohle vidět a sledovat. Vnímat ten veliký rozplesklý prostor s vodstvem, přírodou, lesem...nádhera! Každý jsme si pěkně pokoukali, pofotili a sdíleli stejné nadšení. Nakonec, ještě Kristoffer potřeboval zajet opodál, vyzvednout si stan a poté jsme zase jeli vrátit auto a šup na sraz za zbytkem skupiny. Ještě jsme něco málo prošli a brzy jsme se už mohli nachystat na autobus. Zpáteční cesta nebyla nijak dlouhá, za necelou hodinku jsme byli zpět v Härnösandu a poté jsme valili domů. Myslím, že jsme byli maximálně spokojení.