Má první praxe

Víkend už je za mnou

Můj, již v pořadí třetí víkend proběhl vcelku akčně, ale ne nijak bouřlivě J. V sobotu jsme měli dostaveníčko, jak jinak než u Mario her. Myslela jsem si, že sraz bude až navečer a hotovka. Ale změna plánu, setkat jsme se měli již kolem 15.h. a dostatečně se navzájem užít. Nouze o vtipy, hlášky a srandičky rozhodně nebyla. Nevím, jak je to možné, ale všichni jsme schopni se tak ponořit do Mario her, že oči máme vypleštěné až hrůza. Každopádně jak se setkala noc s nocí, vyrazili jsme na procházku až do centra. A náhodou se mi splnilo vidět stříkající fontánu za pouhopouhého nočního osvětlení, nádhera fakt. Nachlup stejné, jako v propagačních materiálech. Takže já to takhle zahlídla i v reálu a můžu říct, že to bude pro mě zážitek na celý život. A jinak mě v neděli čekalo praní, jelikož prádla tu mám poskrovnu, tak jsem hecována k častému praní. Ale nevadí mi to. Vyhovuje mi, že tu jsou dvě pračky a hlavně i sušička, hehe.

V pondělí, tedy skoro včera (ponocuji) jsem zažila svoji první praxi. Trochu jsem měla obavy, ale bylo to zbytečné. Měla jsem ale štěstí, že jsem si v neděli prošla trasu, kde bude moje škola, která mě bude dalších 14 dní zaměstnávat. Je to základní škola, pro děti se specifickými potřebami. Třídu i svoji učitelku, která mě bude zatahovat do tajů zdejšího vzdělávání jsem našla. Všechno, učitelka, žáčci druhé třídy a celý chod dne na mě zapůsobil. Překvapilo mě, kolik je ve třídě dětí a hlavně, jakých. Řekla bych, že polovina z 21 dětí byla blonďatá s modrýma očima, zbytek špinavý blond a ta poslední troška se skládala ze tří černoušků. Jakmile jsem byla celé třídě představena, měly děti možnost se mi představit v angličtině. Jaksi se všici styděli, ale jeden blond kluk neváhal a představil se. Potěšilo mě to a zároveň nabilo pozitivní energií. Hodina švédského jazyka, matiky byla pomalu za námi a byla přestávka, která byla na mé poměry docela dlouhá, skoro 40 minut. Docela jsem hleděla, jak zdejším dětem nevadí, že je venku větrno a skoro pod mrakem.

Hodily na sebe mikinu, či bundu a hurá na prolézačky! A když už se měly vracet, tak jedině na zvukový signál, který měl hodně daleko k našemu známému zvonění. Opět jsme měli výuku a poté oběd. Na moje poměry byl velice brzy, již před půl 12 jsme chvátali do jídelny a měli jsme asi hodinku čas. Hrozně zajímavý byl celkový průběh oběda. Na půltíku byla zeleninka, masíčko i brambory a opodál i nápoje. Pultík obsluhovala jedna kuchařka a spíše dozorovala nad dětmi, kolik si toho berou. Naše třída měla malou místnost, kde jsme se mohli společně najíst. A protože jsem si říkala, že nemám žádné předplacené obědy, jedla jsem dvě housky se svými přísadami. Děti na mě pokukovaly, co že to vlastně jím a že nemám stejné jídlo. I učitelka se mnou mluvila, ujistila mě pak, že obědy jako studentka dostanu zcela samozřejmě. Což pro mě byl docela nezvyk, protože v Čechách, když jsem kdekoliv absolvovala nějakou praxi, musela jsem si připlatit i za stravu. Takže, od zítřka, tedy úterka budu mít zajištěné obědy, jaký luxus pro mě!

Po obědě, světě div se, děti braly lopatku a smeták a uklízely. Další ještě utřel stůl a bylo hotovo. Jídelna byla čistá a my mohli společně vyrazit zpět ke třídě. "Fakt vzrušující, toto." Ve třídě jsme se orientovali na výtvarku. Jiná učitelka, spíše asistentka si vzala děti do parády. Povykládala si s nimi o kočce a o částech jejího těla a nakonec jim na plátno promítla různé možné malůvky. To se mi líbilo, už ten fakt, že takhle děti namotivovala a dodávala jim jistý apetit k seberozvoji a snaze něco namalovat. A že to fungovalo! Mezitím mě oslovil již výše zmiňovaný blonďatý kluk, abych mu pomohla namalovat kočičí hlavu. Nejprve jsem chtěla, aby to zkusil sám, ale evidentně se mu nechtělo pořád gumovat. Tak jsem udělala kompromis, slabounce jsem mu předkreslila kulatý tvar. Kde mi klučina následně poté řekl, že je to moc malé. Tak gumovat a znovu. Nakonec už to bylo ono a já mohla být spokojená, že jsem mohla pomoci. Tak hezky se mi sledovalo, jak se tyto děti chovají, co dělají a vůbec, jak mezi sebou komunikují. Nijak jsem ještě nepostřehla hrubé postrkování, nebo dělání si "naschválů." Ale řekla bych, že je tu výrazná migrace mnoha národností. Třeba míšenci, černoši, taky již malé dívky zahalené do hábitů. Nemůžu si ale pomoct, ale taková pestrost mě neuvěřitelně přitahuje. Hlavně ty černošské děti, když mají oholenou hlavičku a vynikne tak zaoblený tvar lebky J. Takže následujícím dnům zdar!