Nějaký nezdvořák či voyaeur?

Nenormální!

Tak jsem se dneska dozvěděla, že i moji krajanku někdo sledoval, či spíš se lepil na její okna. A dělal si z ní blázny, protože ona z něho byla tak zblblá, že se střídavě budila, svítila a zase zhasla. Mít někoho u okna se svítící baterkou asi ani není příjemné, že? Takže jak jsem v jednom dřívějším článku zmiňovala, Turkyně Ezgi a Gözde měly oprávněný strach. Ne že bych jim nevěřila, že měly někoho za oknem. Ale tak nějak jsem doufala, že to bylo jen jednorázové a hotovka. Evidentně asi ne.

Nejprve jsme byly s Ivou zaplatit nájem na další měsíc a zároveň jsme na recepci nahlásily opakovaný problém. Paní sekretářce se to moc nezdálo a zároveň moc nelíbilo. Říkala, že to tu není moc obvyklé. Jenže, co my s tím můžeme samy dělat, že? Nakonec se Ivy ujala jiná paní, shodou okolností taková slušná a šikovná černoška. Ta si Ivu odvedla do své kanceláře, probraly celou záležitost a dostalo se nám doporučení, zajít na policii. A ještě nám bylo slíbeno, že my tři s Andreou možná dostaneme žaluzie. Nebo aspoň bude snaha o to, to zařídit. To by nám bodlo, protože máme hrozně slabé závěsy, takže je de facto možné, že kdo je u okna nalepený, hezky k nám vidí.

Na policii se to samé říkalo paní policistce, která se ani nijak netvářila překvapeně. Aby toho nebylo málo, říkala, že ve vedlejším bloku je část pro lidi, kteří mají nějaké potíže sami se sebou. Je pro ně určené jakési startovní bydlení, kde oni svůj byt sdílí s někým, kdo se o ně stará, pomáhá jim, vaří, pere, apod. Takže vzápětí řekla, že ji napadá asi čtyři pět jmen a že rozhodí sítě. Neproběhlo žádné sepisování, žádání občanek, nic. Takže zkrátka a dobře, máme nahlášeno, a co bude dál, nechám na těch mocnějších. Rozhodně jsme sem nejely proto, abychom měly smíšené pocity z toho, že tu někdo obchází barák. My Češky jsme sem nevážily nějakých 2 000 tisíce kilometrů, Turkyně ještě jednou tolik, abychom se tu bály, nebo necítily nijak dobře. Tak pevně doufám, že to pro jednou skončí. Člověk si pak ani pomalu nemůže vyvětrat, protože jsme v přízemí. A třeba já dokonce ráda spím i s pootevřeným okýnkem, abych měla dostatečný přísun čerstvého vzdoušku. Takhle se musím ode všeho izolovat. No, nenadělám nic. Takže, zdar lepším zítřkům, pa!