První týden za mnou

Můj první víkend

Nejprve pro ujasnění, rozhodla jsem se trošku uspořádat sekce, takže budu celé září psát sem. Vždy to bude podle měsíců :-).

Tak jak šly dny během týdne, tak se přehoupl víkend. Nejprve jsme se s Andreou v sobotu stěhovaly do bytu Jima, který je shodou okolností prezidentem studentské unie Jim ale žádná konzerva to není. Jeho studentský byt byl na mé poměry veliký, ale pro chlapa doupě akorát. Byl to prostě jeden větší pokoj dohromady s kuchyňkou, kde jeden roh byl oddělen jednoduchou zdí, kde byla maxi postel. Líbilo se mi, jak to měl vyřešené, kde všecko bylo pro denní použití, ale rožek s pelechem měl ještě tu jednu dobrou vymoženost, a sice že měl tyč se závěsem. To se mi hrozně moc líbilo! Jo a sociálka je samozřejmostí, jen tu vanu asi moc neuvidím, figurují tu sprchy.

Večerní párty se konala v bytě druhého kluka u Marca. Ten měl taky pěkný byt, ale už vyloženě obývák a kuchyň a sociálku. Já se plánované párty bála, protože jsem si říkala, to asi bude hodně konverzační, moc lidí najednou, apod. Ale byla jsem překvapena! V obýváku byla TV s napojenými hrami na joysticky. A poté mi to došlo, budeme hrát Mario hry. Možná si hru Mario někteří pamatují ještě jako děcka. Já si je pamatuji J. A teď jsme normálně jako dospělí lidé smažili závody a hrozně se u toho nasmáli a pobavili. Zábava to byla velice legrační, která se prokládala s poslechem hudby a ochutnávkou místního alkoholu. Ovšem, aby nebylo všecko jen "švédské", dovezla jsem 0,5l meruňkovice. A že to všem chutnalo, juch! Jen jedna Turkyně vůbec nepila, jen Fantu a energeťák. Později, když už jsme měli dohráno, doposloucháno a taky dopito, rozhodlo se o dalším plánu. Disco.

Na diskotéce to bylo vcelku v pohodě, jako na běžné diskotéce. Jen mě překvapilo, že kluci za nás platili úschovu bundy a taky pití. Možná asi vědí, že si vyhazování z kopýtka nemůžeme dovolit, nebo nevím. Ale zajímavé pro mě bylo, že i tam na baru platili kreditkou. Zaplatili, podepsali účet a bylo. A nakonec v ranních hodinách návrat na byt. Ještě u Jima na bytě jsem potřebovala brufen na bolest hlavy a po ruce jsem ho neměla. Optala jsem se ho, načež on mi nachystal sklenku s vodou a prý: "Čekej dvě minuty."  Já se ale pídila po prášku, ale bylo mi vysvětleno, že už v té sklence je. Takže tady asi raději rozpouštějí prášky, než je hltají :). Nakonec, přehoupla se neděle, kde jsme s Andreou jen relaxovaly. Jim nám nechal byt do pondělí.