Gingerka | Velikonoční svátky ve Švédsku

Zajímavostí posledních pár dní byly Velikonoce a svátky, které se k nim pojí. Než úplně dorazily, už jsem si mohla všimnout za výlohami barů, restaurací i různých obchodů zcela zajímavé výzdoby. Výzdoba se skládala z nasázených větví – kočiček a k nim připnutých barevných peříček. Peříčka byla většinou růžová, nebo žlutá. Takové sympatické barvy byly vždy použity. Kdekoliv jsem se procházela, zahlédla jsem tyto ozdoby. A kdekoliv měli poličky, tak tam měli nastrkané slepičky a vajíčka. To už jsou ale věcičky na prach, hehe.

Nicméně, jak se velikonoční svátky blížily, tak se dle toho i činily třídy, kde pracuji. Na čtvrtek 2.4. bylo naplánované posezení pro naše třídy. Dvě třídy jsme se spojily, ta třetí zůstala zvlášť. Trošku jsem nevěděla, co od toho čekat, ale pak už mi to bylo jasné až v ten den. Dopoledne se něco málo dělo, dle rozvrhu, pak už víceméně volnější program. Ve třídě, kde se nacházím, se konala oslava příchozích Velikonoc. Jedna vyučující měla s sebou dceru, druhá vnučku. A zbytek jsme byli my, dospěláci. Překvapilo mě, že se třída hrnula do takových aktivit, jako bylo pomalovávání vajíček přes plastový vzorkovník či polepování barevnou páskou, dále vystřihování tvarů vajíček v různě barevných kombinacích. Nejčastější barevnou kombinací byl papír v podobě modré, zelené či žluté. Kdo byl zdatnější, mohl malovat kuřátko se skořápkou, nebo aspoň se o to snažil. Já jsem se pokusila o namalování králíka, protože v tomto si věřím, když mám ráda chlupáče J. A nakonec jsem ještě zkusila menší naznačení české tradice s pomlázkou. Udělala jsem to tak, že jsem čapla zelený papír, nastříhala ho na proužky, upletla do rádoby copů a zase to nějak zkrouceně spletla k sobě. A papírová pomlázka byla na světě. Výsledná díla je možno vidět ve fotogalerii na rajčeti.

Jakmile byla díla vystavená a špendlíky připíchnutá u tabulí, mohli jsme se věnovat dalším věcem, jako byla příprava jídla a stolování. Ke společnému obědu byly na výběr misky s bramborovým salátem, se zeleninovým salátem, poté dva druhy rybích sledí, plátkový sýr, masové kuličky (které známe z Ikei), plátky lososa a jako poslední i vajíčka – ta nazdobená J. Oběd byl poklidný, stoly hezky nazdobené větvemi kočiček s barevným peřím. Ve skleničkách byly vsunuté žluté ubrousky, které dělaly atmosféru ještě více slavnostní. Líbilo se mi to. Ještě jsem si všimla jednoho velikého papírového vejce, které mělo v průměru asi 30 cm a uvnitř mělo spoustu miničokoládek a měkkých bonbonů. Docela mě to fascinovalo J. Nakonec, až se poobědvalo, vše se sklidilo a navzájem jsme si popřáli pěkné svátky. Volno nám připadlo na pátek a také na včerejší pondělí, tedy Velikonoční pondělí.

Na svátek, který byl následující den, jsem měla program zajištěný. Moje paní domácí mi říkala, že se na pátek bude organizovat společný oběd. Byla jsem docela zvědavá. Nicméně, již jsem viděla, že její manžel od dopoledne vařil, on rád vaří. Oběd byl kolem půl 4 odpoledne a sešlo se nás kolem 8 osob. A tak jak jsou Švédi zvyklí, nachystá se jídlo a každý, ať si sám vezme, co chce. K výběru bylo kuřecí masíčko s omáčkou, brambory ve slupce, dále rybička v zeleninové omáčce a rýže, také zeleninový salát a kostka mazlavého sýra. Nesměly chybět i dva druhy slaných sledí, které jsem viděla i ve škole, ale nejedla je. Sledi jsem ochutnala až tady, na doporučení ostatních. A moc mi nejely, byly moc slané a takové nijaké. Nicméně, je to tu zvykem, mít to na seznamu. Já tedy ochutnala kuřecí masíčko, protože je mi docela vzácné a zas tak často ho nemám, k tomu rýži a omáčku. Ještě jsem musela ochutnat i rybičku a k ní salátek, což taky bylo mňam. A k pitivu byla sladká limonáda v pohárcích. To mě překvapilo. Zrovna tak i pomodlení se před zahájením oběda. Zírala jsem jak opařená a jen pološeptem stihla hlesnout "a - men." Průběh oběda byl pro mě velice zajímavý, už jenom proto, jak se osm lidí sešlo u kulatého stolu i s jídlem a se vším všudy, co člověk ke stravování potřebuje. A další, co mě fascinovalo, tak mix jazyků. Samozřejmě, byla tam švédština, také španělština (protože tato rodina pochází z Chile) a nakonec i angličtina. Ani mi nevadilo, že nerozumím, mě se tam líbilo i tak. Sledovala jsem a poslouchala, aspoň mým jedním uchem, jak se jazyky mezi sebou přepínají. A když zazněla angličtina, zbystřila jsem více. Hodně mi Gloria tlumočila, bylo fajn, že seděla naproti mně, a já tak měla rozhled na všechny a mohla sledovat průběh konverzace. Opravdu musím říci, že to na mě velmi pozitivně zapůsobilo a cítila jsem se tam, jako členka jejich rodiny. Po obědě jsme společně uklízeli, pomohla jsem umýt hordu nádobí a pak si každý mohl zajít po odpočinku, jak chtěl. Později, navečer byl plán, pokračovat v pátečním veselí.

Večer se pekly malé buchtičky, něco jako muffiny, ale říkají tomu cupcake. Jsou to takové malé naběhlé buchtičky v pečících košíčcích, které se pak zdobí krémem a dalšími přísadami, jako jsou sladké kuličky, nebo lentilky. To byla činnost pro nás, ženské J. Ale bavilo mě to, taková příjemná ruční činnost, která se vlastně později i pojedla. Ale můžu říci, že stačí max. dva kousky a je člověk sytý. Dalším překvapením bylo, když mě Gloria vyzvala, abych s ní šla do pokoje syna Jimmyho, kde byly dvě slečny. Všem třem rozdala zmenšeninu papírového vejce, ve kterém byly malé čokoládky. Zároveň jsem jedno takové papírové vejce ve velikosti pěsti dostala také. Velice příjemné překvapení! Další moment byl, když jsem zjistila, že ve skleničkách s brčkem je nalitá limonáda, jak já říkám, sladká brča a v ní něco ostřejšího. Samozřejmě jsem v tom poznala slivovičku, kterou domácí dostali ode mě. Už minulý týden, když tu byl kamarád Karel a byl ochotný se s tím tahat J. Ptala jsem se, proč to mixují, když se to pije samostatně v panácích. Dostalo se mi odpovědi, že je to pro většinu zúčastněných silné, tudíž si to chtějí zpříjemnit. No, málem mi to urvalo srdce, protože mi to přišlo jako extrém. Nicméně, vysvětlila jsem, že to zásadně piji čisté, ale že jim v tom bránit nebudu. Rozhodně jsem nechtěla vypadat jak alkáč, to ne J. Ale měla jsem potřebu jim vysvětlit, že se to u nás tradičně pije samostatně. To byl jeden jediný hříšný moment, kdy jsem si říkala, že bych se bez takového šoku i obešla. Ale nevadí, beru to jako zkušenost. Poté přišlo na řadu bílé i červené vínko, samozřejmě z mojí domovinky. A měla jsem vypozorované, že bylo užito řádně, tak jak má být – v pohárcích, bez nějakého extra mixování. Večerní zábava a veselí se protáhlo do nočních hodin, pár lidí začalo odcházet, až jsme v kuchyni u kulatého stolu zůstali ve třech. Já, Gloria a její manžel Marcello. A náhodou nám bylo fajn, s Glorií jsme štěbetaly anglicky, ta potom překládala do španělštiny a obráceně. Dokonce, jak nám bylo fajn, udělali jsme si pár společných fotek a nakonec jsme den končili konstatováním, že už jsme dostatečně popařili a můžeme spokojeně jít spát. A hodiny ukazovaly 3.h. ranní. Takže potom se to hezky vyspávalo. Sobota proběhla vesměs v domácí pohodě, nikomu se nic nechtělo dělat. Celý víkend utekl docela rychle a poté přišlo Velikonoční pondělí.

V tento den jsem vzpomínala na české šlehání s pomlázkou a trochu se škodolibě zubila, při představě, čemu jsem se vyhnula. Aspoň těm krutějším práskačům, kteří si myslí, jak moc je příjemné být sešlehaná víc, než je zdrávo. Hlavně v brzkých ranních hodinách...