Mé soužití s novou rodinou

Jak jsem již zmiňovala minule, situace ohledně bydlení rozdělila mě a moji kolegyni Verču. Takže už to bude zítra týden, co jsme se každá vystěhovávaly z původního bytu, kde jsme měly poskytnutý azyl na první měsíc pobytu.

A já se momentálně a (snad i do konce pobytu) budu nacházet u jedné velmi milé rodiny. Rodina paní Glorie pochází z Chile, takže v nich nekoluje švédská krev. Co vím, tak už tu žijí přes 40 let, podle vyprávění paní Glorie. Prý jako mladá dívka se s rodiči stěhovala na sever a už tu zakotvili. A s manželem mají tři syny, již jsem všechny viděla. Vypadají vzhledově jinak, jaksi víc "světle" než rodiče, což mě pobavilo J. A jsou v podobném věku jako já, nejstarší má 26, druhý 25 a třetí 20 let. On je ten poslední, co zůstal u rodičů a tudíž jeden volný pokoj pronajímají. V pokojíčku je mi útulno, mám k dispozici šatní skříň, komodičku, stůl a pelech J. Jen komodičku zatím nevyužívám, neboť zas tolik věcí ke kramaření nemám ;). A na současném bydlení se mi hrozně moc líbí, že byt je dost veliký, vzdušný. Zajímavý styl, trošku retro, trošku i toho osobitého stylu rodiny, značící jejich původ.

Vždy, když vstoupím do bytu, přímo z chodbičky vidím do obýváku, který je rozlehlý svým táhnutím doleva, do pomyslného elka. Člověka tak zavede do kuchyně a do jídelny. Vše je v jednom tahu a bez nějakých zbytečných dveří. Tak se mi to líbí J. A když jdu po té stejné cestičce zpátky na vstupní chodbičku, tak jejím minutím se dostávám do pravého křídla bytu. Tahle cestička mě dovede k mému pokoji, po mé levici, poté je pokoj nejmladšího syna Timmyho a vedle něj ještě malá sociálka. Tu tvoří záchod s umyvadlem a skříňkou na osobní věci. Nakonec, při zahnutí doleva je na konci chodby velká koupelna – vana se záchodem a umyvadlem, kde je nutné u vstupu dávat pozor na vyvýšený dřevěný práh. Zakopnutí je ihned J. K tomu je vpravo ložnice manželů a tím celý ubytovací prostor končí. Zjistila jsem, že u vany je taky malinký odvodňovací kanálek, ale není to nic neobvyklého. Rozhodně se člověk nemusí bát, že by z toho vyvěralo nějak moc vody, jak jsem zažila na minulém bydlení. Tady je to příjemnější, nemusím šup šup, jen aby náhodou kanál nepřetekl. A zamlouvá se mi, že se večer mohu osprchovat a pak ráno, když je obsazeno, tak mohu do malé sociálky, kde si přejedu zoubky a jsem hotová J. Žádné zápasení o koupelnu nehrozí.

V týdnu, po ránu jako prvního většinou potkávám Timmyho, který už odchází do práce. Pracuje někde v nějaké školce, kde vypomáhá s hlídáním dětí. A když už si dávám kotel čaje a malou snídani, tak občas narazím na Glorii. Ta má pozdější vstávání a pak taky letí do práce. Pracuje někde v kanclu, jako ekonomka. A manžel pracuje většinou z domu, ale také někde z kanclu. Má práci přes počítače, takže má volné pole působnosti.

A komunikace mezi námi všemi je velmi pestrá. S Glorií mluvíme anglicky, načež ona překládá manželovi do španělštiny (to jejich první jazyk), anebo do švédštiny. A co řekne manžel, zase v jiném jazyce přetlumočí mě. Je to tu takový mišmaš, ale mě se to líbí, skoro mě to až fascinuje. A jejich syn anglicky umí, vždy si ráno přejeme úspěšný den J. A už se mi stalo, že jsem něco v kuchyni potřebovala a ptala se Marcella. Ale ten ihned naznačoval, že musí fungovat Gloria, tak ji vždy vyhledal. Zase musím říct, že i přes komunikační obtíže se snaží, ptá se jak se mám a zda je vše OK. Pochopitelně ve švédštině, ale rozumíme si J.