Bydlení - střecha nad hlavou

Mnozí se mě ptali, jak vlastně ve Švédsku žiji, jaké jsou možnosti s bydlením v cizí zemi a v cizím městě, hlavně když si člověk musí střechu nad hlavou zajistit sám. Ten to první měsíc od 9. ledna do 9. února jsme měly s kolegyní Veronikou docela štěstí. Střechu nad hlavou jsme měly zajištěnou. Štěstí bylo v tom, že Veronika na švédské webové stránce věnované inzerátům ohledně bydlení, našla nabídku pronájmu bytu 2+1 u jednoho seriózního mladíka. Jednalo se o jeden pouhý měsíc, kdy on potřeboval pronajmout byt, zařizoval si práci a vlastně potřeboval přísun peněz. A my zase střechu nad hlavou. Slovo dalo slovo a na dálku jsme měly domluvené bydlení. Po příjezdu jsme jej samozřejmě zaplatily, jeden nájem na ruku s veškerým možným užíváním bytu. Musím uznat, že mladý majitel je velmi hodný a milý člověk. Kdykoliv si přijde pro poštu, ptá se, zda je všecko v pořádku a samozřejmě ho zajímala naše pátrací akce po dalším bydlení na zbývající dva a půl měsíce. Jen ho trochu lituji, že kvůli nám pobývá po kamarádech a u přítelkyně. Asi to má trochu divočejší, ale byl ochoten na tohle přistoupit.

Nechci ani vzpomínat na tu stovku mailů, kde jsme s kolegyní hledaly kdejaký byt, umožňující bydlet společně. Ale po dvou týdnech intenzivního pátrání jsme přirozeně dospěly k závěru, že je snadnější hledat bydlení pro jednoho člověka, než pro dva lidi. Buď pronajímatelům nevyhovuje krátká doba, nebo zase něco nám. Domluvily jsme se, že pomalu začneme pátrat po bydlení pro jednoho člověka. Též v úvahu bylo bydlení u jedné učitelky ze školy, ale nechtěly jsme se k ní vázat a nějak moc upínat. Inu, v Malmö, městě plném cizinců a imigrantů je skutečně těžké najít vhodné bydlení. Aspoň takové, kde by se dalo v klidu bydlet, za slušnou cenu, slušné podmínky a taky dostupnost do centra či spíš dojezdnost na kole.

Nakonec jsme každá z nás posháněly nějaké inzeráty, domluvily schůzky a už se mohlo čmuchat po novém bydlení. Čas pracoval pro nás, metr se začal krátit a my už skutečně chtěly mít jistotu, že v posledním týdnu či deseti dnech budeme vědět, kam dál. Kam se dál vrtnout. Při jedné prohlídce bytu ve 3+1 bylo možné mít pronajaté dva pokoje, ale majiteli nevyhovovala doba, ale nám přišla vhod zase lokalita – 2 minuty pěšky od současného bydlení J. Nicméně, pán se po týdnu ozval, že by mohl pronajmout pouze jeden pokoj. To byla varianta pro Verču, jelikož já už také měla rozjednané bydlení. Podařilo se mi natrefit na jednu milou rodinu, kteří v bytě pronajímají malinký studentský pokojíček o 16m² a který se mi jevil jako přímo ušitý na míru. Pokojíček s postelí (důležitý aspekt), šatní skříňkou, stolkem a pidikomodou a možná prostorem na uskladnění velkého kufru. Též mi bylo řečeno, že jsem s termínem nevyhovující, ale bylo mi slíbeno, že až pokojík obejdou jiné zájemkyně (pokoj pronajímají pouze holkám), rodina se mi ozve. Po dvou dnech se mi paní ozvala, že dají přednost mě, protože by mi rádi pomohli a sami vědí, jak těžké je natrefit na slušné bydlení. Byla jsem jim neskonale vděčná a s díky odepsala a domluvila schůzku na podepsání kontraktu a zaplacení nájmu v hotovosti. Od minulého pátku (30.1.) mám i klíče. Ale jsu domluvená na nastěhování se tuto neděli (8.2.). S kolegyní prostě dosídlíme v současném placu, pak budeme s velkou slávou opouštět tento byteček a šupajdit každá jinam. Situace nás tak separovala, ale nedalo se nic dělat.