Příjezd kamaráda a výlet do Kodaně

Na minulý víkend jsem měla domluvenou návštěvu, dojel za mnou kamarád Vishal, kterého jsem poznala na svém studijním Erasmus pobytu. Ze severního a mrazivého Harnösandu. A odtud se on nabídl, že vyjede za mnou na jih. Což mě překvapilo, ale věděla jsem, že on je duší cestovatel, takže jsem mu v tom nebránila. Domluvili jsme se na sobotu 24.1. Pro mě to znamenalo brzké vstávání, protože měl vlakem po 14 hodinách jízdy dojet do cílové zastávky, Malmö hlavní vlakové nádraží. Vyzvednutí bylo naplánované na 7.45, tak jsem půlhod. předem vyrazila na kole a byla tam cobydup. Setkání po roce a půl bylo příjemné, načež jsme pak chvátali na byt, odložit jeho věci, něco drobného sezobnout a šup na vlak směr Kodaň.

Jet přes Öresundský most byl pro mě zážitek, výlet trvající 20 min. mě bavil. Sice byla první zastávka na letiště, ale my pokračovali dále. Vystoupení na hlavním nádraží bylo super, najednou člověk byl v jiném státě a přitom tak blizoučko. Pár věcí o kodaňském prostředí, okolí jsem si našla, ale stejně jsem spoléhala na mého kamaráda. On tam sice pár let nebyl, tak se musel trochu zorientovat, ale zvládal to. Prošli jsme na náměstí, omrkli krmiče holubů, též Královský palác, taktéž jsme stihli i přesun do další části města. Zahlédla jsem Tivoli, také muzeum Believe or not a posledním zajímavým krokem bylo vlezení na jedno hodně zvláštní, avšak zajímavé území. Tím byla anarchistická nezávislá komuna Christianhavn (Christiánie). Tady se fotit nesmělo, tak jsem musela podívanou nechat jen očím. Trochu mě to mrzelo, ale pak jsem pochopila proč. Je to místo, kde žijí lidi, kteří jsou příznivci odlišného způsobu života, jiné životní filozofie a smýšlení. Schází se tam široké spektrum lidí, od nonkomfotních intelektuálů, přes turisty až po tuláky. Za vstup se platí, tudíž toto místo žije z turismu, koncertů, prodeje ekologicky pěstované zeleniny a výrobků uměleckých řemesel. Zároveň zde pracuje skupina státních zaměstnanců dozírajících na pořádek s tím, že mají každých 15 min. nárok na kuřáckou přestávku. Tohle místo má dokonce státní vlajku, červenou se třemi žlutými symboly. Vznik těmto barvám zavdala skutečnost, že se při záboru kasáren nalezly plechovky se žlutou a červenou barvou. Překvapivé! Můj kamarád si tam koupil zapalovač v oné barvě vlajky, protože v rámci vstupného kupoval balíček zelené travičky. Bez toho by to na tomto placu ani nešlo. A že se na všechno čekaly dlouhé fronty. Nicméně prošli jsme hlavní tepnu Pusher Street a pak i celé okolí. Toto prostředí bylo podtrženo přírodní krásou čerstvě napadeného sněhu. Po prohlídce tohoto prostředí nás zase uvítala realita rušného hlavního města. Už se mílovými kroky stmívalo, mrholení šlehalo do očí a my se museli vrátit na vlakové nádraží a zase projet Öresundský most až na švédskou půdu. Vpodvečer jsme byli na bytě a konečně mohli vydechnout. Večer jsme završili večeří a povídáním až do nočních hodin s následným spánkem.

V neděli ráno jsme si trochu pospali a dopoledne jsem kamaráda vzala do alternativní zašívárny "Glassfabriken," na bytě dali oběd a ještě zase razili ven. Nasměrovali jsme si to k významné budově Torget Torso, která byla až na druhém konci města Malmö. Za celou neděli jsme nachodili pěkných X kilometrů, ale to vůbec nevadilo, protože byl pro změnu krásný slunný den a přímo vyzýval k procházkám. Večer při živé konverzaci se zapomnělo hlídat čas. Naneštěstí Vishal mrkl na mobil a zjistil, že mu za 35min. jede vlak. Šup, šup, oblékli jsme se, já čapla kolo a pelášili jsme na nádraží. Ještě byla malá rezerva, rozloučili jsme se a pak já sedla na kolo a dojela zpátky. Sice uhnaná, ale šťastná, že jsme stihli vlak J.