Není kolo jako kolo

Tak tahle příhoda se nám stala před pár dny, kdy jsem sháněla kolo a moje kolegyně už jej měla. Shodou okolností jsme si povídaly o jejím prodejci kola, načež jsem já říkala, že také nějakého mám a možná si od něj budu kupovat vysněné kolo.

Zatímco já jsem se s prodejcem domlouvala, že si s ním následující den dám sraz v centru před obchodňákem ICA, začala jsem se Verči svěřovat s novými poznatky. Hlásila jsem, že onen člověk poznal, že jsem Češka a prý shodou okolností studoval v Praze na medicíně. A taktéž, že má přítelkyni z Ostravy. Samé zajímavosti, které jsem nijak nebrala vážně. A až pak mě Verča vyzvala, jak se onen týpek z internetu (z fcb) jmenuje a zda-li má fotku. Ovšemže tam profil i fotka byly, pak bylo o to větší překvapení. Z úst mé kolegyně vypadlo, že od něho si právě kupovala kolo na samém začátku pobytu a hlavně relativně levno. Chvilku jsme na sebe koukaly, načež pak vznikla domněnka, že kolegyně asi bude mít kradené kolo. "Vždyť to kolo je kradené, doprčic! To si ho rovnou můžu jít přestříkat, přelepit, ne??" Já v zápětí měla záchvat smíchu, protože mě pobavil fakt, že by ona musela měnit barvu kola, apod. Každopádně jsme si obě vzpomněly na ubytovatele Michala, který říkal, že je dost možné si i nechtěně koupit kolo kradené. Což asi v tomhle případě sedlo.

Po krátké a zralé úvaze jsem dospěla k závěru, že si kolo u onoho hejska kupovat nebudu a nějak se vymluvím. Psala jsem mu, že si kolo neberu a ruším sraz na následující den. Samozřejmě vyzvídal, za jakou cenou jsem se to hnala. Sdělila jsem mu, že to není pro něj důležité a že tu původní dohodu opravdu ruším. Ještě chtěl smlouvat a nabízel kolo o 100 sek níže. Ale nenechala jsem se obalamutit a stála si za svým. A jsem ráda, že jsem si nekoupila nic, co by eventuelně mohlo být kradené.

O dva dny později jsem se po škole vydala kousek dále do centra, kde byla cykloprodejna, spíše ale cyklobazar. Byly tam opravované kola, některé méně, jiné více. A od toho se odvíjela cena. Ptala jsem se prodavače po nejlevnějším kole, které by bylo aspoň solidně pojízdné. Ukázal mi jedno, které měl v prodejně, čerstvě předělané, upravené a hlavně funkční. Sice stálo 800 sek, ale už v tom byla záruka veškerých oprav a od seriózního člověka. Souhlasila jsem, že si kolo koupím, plus i zámek. Tady je ale nutností si koupit kovový zámek, protože klasický drátěný je brzo přecvaklý a krádež je na světě. Koukala jsem s ním na zámky a řekla, že jsem ochotna si jeden z těch pevných kovových koupit, ale dám za to o 50 sek méně. Chlápek se chvilku na mě koukal, pak i na kolo a s povzdychnutí souhlasil. Jaké to bylo moje štěstí! J Měla jsem zámek za 130 sek a hotovka. Chlápek mi vypsal paragon i číslo kola a k tomu dodal zámek. U kola mi snížil sedátko a ochotně mi moje nově nabyté vozítko vynesl ven z prodejny. Jaká radost mnou cloumal, jupí! J

S radostí jsem na kole přebrázdila ulice i místní park a už jsem byla u našeho bydlení. Ještě jsem vylákala Verču, ať mě s tím zázrakem vyfotí a záznam byl na světě. Už jsem i následující den byla na malém výletě do centra, vyfotila pár zajímavostí a vůbec mi ani nevadilo, že je tma. Jak typické, že? :-D Ale ještě jsem si vlastně pořizovala malá světýlka, aby mě bylo za tmy vidět. Nezbytnost v těchto podmínkách. Takže cyklojízdám zdar! ;)