Odlet do Malmö a první víkend

Moje poslední dny v ČR se sečetly a opět jsem se musela přeorientovat na to, že zase vyrazím do světa. Opět do Švédska, ale do jižní části, tedy do města Malmö. Je to třetí největší město ve Švédsku, kde je i velká migrace cizinců a vůbec, je to "brána pro všechny, co se chtějí semka dostat."

A já se vlastně přihlásila do programu Leonardo da Vinci, pod organizací Educa international, o.p.s., kde se v projektu "Škola druhé šance" jedná o doučování studentů ze soc. slabších poměrů. Rozhodnutí přišlo relativně nečekaně a rychle. Někdy v listopadu jsem tuhle nabídku, využití tříměsíční stáže dostala a během pár dní se rozhodla, že to zkusím. Jednak proto, že mám po studiu a v práci pracovní smlouvu na dobu určitou. V práci jsem skončila o pár dní dříve, bylo mi tak vyhověno. Což mi velmi pomohlo. A poté už jsem mohla vyjet.

Výjezd byl na 9.1. 2015, takže jsem se do té doby balila a připravovala a pak nad ránem musela klusat na bus Student agency. Měla jsem doprovod, tak jsem byla za to hrozně moc ráda. Protože komu by se chtělo ve 2h ráno trajdat napříč Brnem, že? J A pak jsem měla ještě tu čest mít další doprovod až na letiště Václava Havla. Tam jsem se sešla s mojí kolegyní Veronikou, se kterou jsem právě letěla. A seznámily jsme se až tam. Moc mě potěšilo, že mám možnost jet i se svým soukmenovcem.

Po absolvování důležitých procedur jsme se konečně dostaly do letadla, obě šťastné za to, že se i kufry vlezly do dané váhy. S limitem 20kg jsme zápasily každá po svém. Já měla ve finále 19,7 kg, Verča přesahovala 1,5 kg, ale nic se nedělo. V letadle jsem byla natěšená, až to zavrčí a vzlétne - krása! A potom také dolet na dánském letišti v Kodani. Zase jsme si pobraly kufry a koupily lístek na vlak do Malmö. V cílovém městě jsme byly vlakem za 25 min. V onom Malmö nás přivítal déšť a sychravé počasí, ale musely jsme klusat do 2km vzdáleného ubytování. Tam už nás čekal velmi milý kluk, který nás ubytoval a řekl, že zjistí, zda – li dostane či nedostane práci. A podle toho by nás mohl eventuelně ubytovat na déle.

Páteční večer jsme byly velmi uťáplé, vybaleno jsme měly, ale ještě jsme napnuly síly na to, abychom zašly do nejbližšího obchodu a koupily si nějaké drobnosti. A po zbytek večera jsme si povídaly, popř. mrkly na televizi, kde mluvili anglicky a dodávali švédské titulky. Následující den v sobotu jsme vyspávaly, poté opět relaxovaly a plánovaly, že projdeme město a najdeme bankomat na zaplacení nájmu. Jenže, když jsme vylezly ven, uvítal nás déšť a vítr. Otočily jsme se na patě a zalezly dom. Nakonec se nám procházka povedla uskutečnit až v neděli, kdy jsme byly venku téměř tři hodiny, hledaly správný bankomat, který Verča potřebovala, ale nenašly jsme ho. Nakonec v jednom bankomatu jsem si vybrala peníze já a bylo hotovo. Ještě jsme našly Lidl, nakoupily a šupajdily dom, uvařit oběd. Nakonec kvečeru došel majitel, řekl, že nám byt pronajme na měsíc, že se mu nejspíš ta práce rýsuje. Takže budeme muset pohledat další řešení. A na závěr dne jsme si daly plechovkové pivo a byly rády, že máme zaplacenou první činži. Také jsme se těšily na následující den, jak to v té škole bude probíhat.