Gingerka | Poslední dny ve Stockholmu

a rozloučení

Zdravím ještě z hlavního města, ze Stockholmu. Momentálně se nacházím v hostelu, kde mám ještě nějakou tu volnou chvilku. Rozhodla jsem se napsat takový poslední "štěk," ohlednutí za mojí zakončenou. Jsem tu již od pátku a dnes je neděle, strašně to utíká! Ale zároveň jsem za to ráda, těším se domů, do vlastního pelíšku J. Sice dorazím až pozdě večer, ale vím, že už prostě budu doma.

V Pá jsem cestovala již brzy ráno, kolem 5.h. ranní jsem vyrazila vlakem směr hlavní město. Po půl 10 jsem byla v cíli a ještě do toho měla sraz s kamarádkou. Verča také studuje ve Švédsku, ale na jihu, tudíž jsme se konečně mohly sejít a vyměnit si spoustu zážitků a poznatků. Moc příjemný den, byla jsem ráda, že nejsem úplně sama. A navíc, s Verčou jsme si oživily známá místa, která jsme každá se svojí tlupou navštívily před nějakým tím měsícem. Celý den nám dal zabrat, byly jsme prakticky pořád na nohách a snad jen jednou jsme si odpočaly. Ano, vlastně když jsme si udělaly přestávku na oběd. A jak jinak, šupajz do mekáče, že? J Večer kolem 22.h. jela Verča zpátky na jih a já do hostelu. Spokojená, že byl den tak akční a nabitý. Ještě jsem stihla navštívit internet, hodit sprchu a šup do pokoje, připravit se na spánek.

Pokoj byl pro šest osob, ale byl tam jen kluk z Japonska a já. Tak jsem se ani nijak nebála a spokojeně usnula, jako do vody hozená. No a pak sobotní probuzení bylo šokové, skoro se mi udělalo mdlo. Totiž už jsem se cítila vyspaná, tak jsem odešla na toaletu a po návratu mrkla na hodinky, ukazovaly půl třetí. Na tom by nebylo nic divného, kdybych nekoukla na mobil. Ono bylo 14:30!! "Bože..to snad ne..ještě chci pročundrovat město, pěkně křížem krážem. A ani denní světlo už nepotkám, zase tma!" V mžiku jsem se oblékla, v jídelně dala čaj, pak jsem si ještě vytiskla letenku, protože mě to i automaticky upozornilo přes mail. A nakonec jsem se rozhodla, že už půjdu ven. Stále jsem nechápala, jak jsem mohla takhle dlouho ležet. Domnívám se, že to bylo vyčerpaností z posledních dní a také kvůli tomu, že v pokoji nejsou okna. Tudíž tma jak v pytli a to asi nutká k pořádnému spánku. J

Centrum a uličky jsem procházela, jak se mi zlíbilo. Ani mapku jsem nepotřebovala, všude se dalo dojít, projít známá místa. Tak mi to vyhovovalo. Jen té předvánoční atmosféry bylo všude dost. Akorát jednu chybičku to mělo – nebyl sníh. Ale i bez toho se dalo obejít. Pro mě to byla záruka toho, že (snad) v klidu dojedu domů, pojedou autobusy, apod. Na závěr dne jsem už byla pěkně hladová, chtěla jsem se najíst někde v číně. Tak jsem se vyhýbala mekáči, až jsem tam opravdu musela zahučet. Nebylo zbytí. Co mě napadlo, jsem si objednala a sedla do rožku měkké pohovky, jen tak. Abych mohla sledovat lidi a podvědomě se loučit s končícím dnem. A aby toho nebylo málo, nějak se ke mně ze všech bočních stran přišourali nějací pobudové, kteří se mi nezdáli. Jeden si sedl ke stolku naproti mně, druhý na jeden konec sedačky a další seděl u jiného stolku opodál a poslední ani nevím. Moc mi to příjemné nebylo, pobrala jsem tác a bundu s kabelkou a přesedla jsem si k normálnímu stolku, kde nehrozilo, že by se ke mně někdo stěhoval :-D. To jsem potřebovala, že jo J.

Dneska jsem vstávala již v pořádku, pobalila pár věcí a za chvílu už vyrazím, mám čas tak akorát. Mějte se hezky, užívejte si předvánoční a vánoční pohody a příjemný start v novém roce 2014!

Papa, Ilča