Gingerka | Zákon schválnosti

aneb rychlá koupě bot

No a aby toho nebylo málo, den před oslavami sv. Lucie jsem se pěkně nakrkla. Bylo to totiž tak, že jsem se vracela pěšky ze školy domů, vzala jsem to přes nákup a hotovo. A z nákupu teprve domů, všechno se mi zdálo, že je v celkové pohodě. Když ale v jeden moment se mi zdálo, že mě tlačí bota, ale nevěnovala jsem tomu žádnou pozornost. Však co, byla jsem blízko mého bytu, tak jsem si říkala, že to už dojdu. Ale ouha! Pár kroků a bolelo mě to víc, nakonec jsem si říkala, že asi nějaký kamínek, tak jsem kopla botou a zdálo se, že už je to v pořádku. Později jsem opět ušla pár kroků a najednou cítila, jak mám čím dál více mokro v botech. No, nic příjemného to nebylo, jak začala jedna bota, samozřejmě i druhá. Domů jsem došla se zmáchanými ponožkami, úplně neskutečně. Začala jsem pátrat, kde je chyba, protože jsem s botama doteď problém neměla. Tak k mému zděšení jsem pak zjistila, že bota, co mě tlačila, měla prošláplou patu a druhá bota měla zpoza podrážky protlačený kamínek, který se dral až pod vložku. Taky dobrý. Takže obojí bylo děravé, o tom žádná. Ale muselo se mi to stát zhruba deset dní před odjezdem?! Asi zákon schválnosti, si myslím.

Takže jsem horečnatě přemýšlela, co mám dělat..chtěla jsem jít taky do kostela, kde zpívala naše Andrea. Ale boty byly přednější, takže jsem musela valit do města. Nezbývalo, než si nasadit igelitové sáčky a vyrazit do terénu. Procházka příjemná nebyla, protože mě z jedné boty tlačilo, druhá byla všelijaká, no. Každopádně jeden obchod se sportem by ušel, ale připomínal mi moje křusky, tak jsem si žádné nevybrala a letěla dále na druhou stranu města. Doplazila jsem se do Intersportu a tam akorát zjistila, že mám hodinu na to, abych si nějaké boty vybrala, protože na 19.h. byla zavíračka. Zkraje jsem byla nešťastná, z toho množství bot a taky z přehršle cen, ze kterých se mi dělalo mírně mdlo. No, ve finále jsem několik párů vyzkoušela, pak již figurovaly dva páry bot a nemohla jsem se rozhodnout. Nelenila jsem a optala jsem se postaršího prodavače, co si o tom myslí. Jedny mi poradil, načež se mě pak optal, odkud jsem. Tak jsem řekla "Czech republic," kde on zareagoval tak, že řekl: "Aha, Czechoslovakia." No, vysvětlovat, že jsme se svými bratry rozděleni, nemělo cenu, mě zajímaly boty. Takže ještě jednou jsem ozkoušela oba páry bot a pak jsem se rozhodla pro ty lepší – doporučované. Boty sice byly ve slevě, ale i tak byly kapku dražší, ale nebylo zbytí. Ještě jsem pánovi řekla, že krabici od bot nechci, potřebuji je hned použít. Musela jsem vypadat jak zbídačená holka, co se sotva s těma křuskama někam doplazila, ale co, mě to bylo srdečně jedno. Boty jsem zaplatila, poté mi pán ukázal na štokrle u východu a já už mazala si přehodit boty. Bože, jak mi bylo příjemně a skvěle! V nových botech, které mi mohly zaručit, že aspoň s nimi v pořádku dojdu domů a taky, že se mnou odjedou do ČR. Křusky jsem naházela do igelitky a vyšla jsem ven. Pěkně zpocená jak myš, mrkla jsem na hodinky a za 15 min. měli zavírat. Teda tak tak se mi zadařilo, fuj!

Ale boty z Česka bych nejraději jednomu nejmenovanému obchodu omlátila o hlavu, nosila jsem je sotva dva měsíce a takové trable. Moc potěšující, ale nedá se nic dělat. Na závěr se mi povedla perlička J. Bavily jsme se s holkama, nějak jsme se všechny sešly na chodbě a probíraly zážitky. Hlavně Turkyně Gözde vyprávěla, jak jí tlačila dásně a byla u dentisty. A je obecně známo, že tento doktor je tu dost drahý, tak jsem se jí ptala, kolik vyplázla. Řekla, že nějakých 700 sek, načež já konstatovala, že za podobnou cenu mám já nový zimní boty, haha. Takže varování pro příště, pečlivě vybírat boty!