Počátek na univerzitě

 Počáteční dny..

Dnešek byl jako takový den plný očekávání a těšení se na něco nového. Kdo by se netěšil, že? Já se těšila na rozmanitost kultur, lidí a všeho okolo. Nakonec, jako zahraniční skupinka jsme tu kromě mě, ještě dvě slečny z Turecka, Španělka a další Češka. Dneska jsme zažili spoustu nového, ale vše spíše informačního charakteru. Nejprve nás čekala videokonference, kde byly napojeny další dvě kampusová městečka. Pro mě neskutečný nezvyk, ale co, je to něco novýho. Další, co mě překvapilo, tak bylo setkání s univerzitní zdravotní sestrou. Sdělila vše potřebné, kontakt na ni a hotovka. Kéž by něco takového bylo i u nás!

Zbytek dne jsme s holkami strávily pod doprovodem dvou zdejších vyučujících. Byli hrozně moc ochotní, milí a v ničem neviděli problém. Což mě překvapilo. Vždy se snažili najít nějaké řešení. Cítím, že je tu síla asertivního myšlení a snahy vyjít s každým. Nestačím se divit, jak lidi i v pokročilejším věku ovládají angličtinu a jsou schopni si s vysvětlováním vyhrát. Já si tedy spíš prozatím připadám jak trotl, protože jsem zvyklá, že ROZUMÍM. A tady je kapičku jiná situace. Nezbývá, než se aklimatizovat a adaptovat na jiný komunikační kanál :-). A zase, občas můj pohár trpělivosti přetékal a užuž jsem si říkala, že s našponovanými nervy prasknu. Pak ale v dalších chvílích tyto pocity vytěsnil pozitivní zážitek, nebo zdařilá komunikace, byť i jen pidi pochopeníčko :-). Takže, hlavu vzhůru a ono to nějak půjde, že?:-)

Pápko, mám vás ráda :-)