Gingerka
"Život je jedna velká divadelní hra."
Tedy, nemůžeme si ho naplánovat a o tom to je..
Celotýdenní mazlení se švédštinou
aneb jak to zvládnout
Zkoušku ze švédštiny jsem měla dneska, ale abych ji mohla nějakým způsobem zvládnout, byla jsem nucena s tím taky pohnout. Sice jsem se na ni připravovala i dříve, ale tento poslední týden byl hrozně náročný a hlavně plný nových věcí. Jednalo se zejména o kopu slov z každé lekce, pořád jsem něco zapomínala a bylo potřeba oživovat v paměti. Věděla jsem, že mám celkově osm lekcí, tak abych denně zvládla tak jednu lekci, zopákla ji a hned po ní další. To ještě šlo, rozvrhnout si plán, jak by to mělo být. Ale hůře se to konalo, protože to byl neskutečný nápor informací, výjimek a taky různého škatulkování. Vůbec jsem se teda nenudila. A abych se nezbláznila, rutinní činnosti jsem prokládala vařením, občasným uklízením a taky procházkou na vzduch, popřípadě na nákup. Hodně špatně se organizoval start dne, opravdu. Slunko tu totiž vylézá tak před 9. hodinou a pak zase zalézá po 14. hod. Takže musela jsem využít světla a jít se vyvětrat na vzduch ráno, nakoupit si a samozřejmě uvařit. To už nějaká chvilka utekla a mohlo se mi pomali stmívat. A učit se už pak za tmavého dne, není nic extra. Člověk si zvykne na to, že je brzy tma, to ano, ale když má něco dělat a ani nemůže vykouknout z okna, protože tam vlastně nic vidět není..
Svoje chvilky jsem tedy prokládala poslechem hudby, rádia i nějakého dílu ze seriálu 70. léta (That's 70's). To byla asi největší opora, abych to nějak zvládla a nezačala vyšilovat, že tu u toho sama tvrdnu, hrbím se nad materiály a přeskakuji z křesla na židli a zpět :-D. Občas jsme se s holkama na chvilku navštívily, pořešily studijní záležitosti a zase byl oltář u švédštiny. Ještě fajn bylo, když jsme uprostřed týdne musely na fakultu, kde s námi měl náš koordinátor schůzku, protože následující dva týdny budeme mít praxe, tak to bylo potřeba dotáhnout do konce. Jediná Ezgi (Turkyně) byla hrozně vysmátá, ta švédštinu neměla, ale zato také má jiné věci. Co si uvědomuji, tak při takových večerech má člověk občas zkreslený pojem o čase. A sice, člověk si řekne, však co, je tma. Jenže, jak je tma, tak je snadné si myslet, že je plno hodin a ono ve skutečnosti je o dvě tři hodiny méně. To mě často mátlo, že už jsem si říkala, že mi už asi vážně hrabe. Ale nebylo to tak hrozný. Na druhou stranu, při těch svých pauzách jsem aspoň posbírala pár dobrých písniček, tak si je mohu přidat do svého repertoáru aktuálně poslouchaných skladeb.
0pt;
line-height:115%;font-family:"Times New Roman","serif"">A dnešní zkouška, co na to říct. Jak tu to tak bývá, tak začátek jednoduchý, vcelku zvladatelný, ale další pasáže už byly náročnější. Tam už jsem musela opravdu hodně spoléhat na to, co si pamatuji a co se dá odvodit. Na závěr testu byl popis obrázku, který byl takový všelijaký. Jednalo se o černobílý obrázek, kde na voru byl muž a žena. Žena si četla časopis, schovaná pod slunečníkem, chlap sedící v křesílku čtoucí si noviny a do toho přicházející číšník, upocený, s donáškou piva. A ta celá scenerie byla na moři. Takže tohle jsem měla popsat, zase jen s tou trochou slov. Co šlo, popsala jsem, ale když už docházela slova, nebylo těžké přivymyslet pár vět o hlavních aktérech tohoto výjevu :-D. A výsledky budou asi až za delší dobu, prý to přijde poštou, tak jsu zvědavá.
Závěr dne jsem završila návštěvou místního bazénu, jelikož jsem se potřebovala nějak vydobít a trochu srovnat kostru. A že to nebyl vůbec špatný nápad! Super relax, za studentské vstupné 45 sek. Vychutnala jsem si bazénu, úplně dosyta. Hlavně se mi líbilo, že v našem plavacím pruhu bylo jen málinko lidí, asi tři důchodci, později pak ještě dvě postarší ženy a hotovka. Takže o prostor nebyla nouze. A dokonce jsem tam našla dvě sauny, jedna byla taková slabší, druhá už dávala zabrat. Vyzkoušeno, ohodnoceno kladně ;). Jen jsem chtěla ještě do vířivky, která byla o patro výše, a dalo se tam projít pouze na čip. Zkoušela jsem to, ale nějak mě to nechtělo pustit, displej ukazoval "stop." Jednou, dvakrát jsem to zkusila a stále nic. "Tak si naprdni, mašino." a odešla jsem. Stále mi to vrtá hlavou, tak budu muset někoho vyzpovídat.
Nakonec, když jsem si po plavčení a celkové hygieně sušila vlasy, potkala jsem Gabrielu, která je místní. Nejprve jsme se nemohly poznat, ona zabalená do ručníku, plánující navštívit bazén a já stojící pod fénem. Nakonec jsme se daly do řeči. Jenže, já neměla kochlík (kochleární implantát, KI) a tak jsem neslyšela a ona na mě chtěla mluvit. Řekla jsem jí, že ji neslyším. Tak ukázala na fén, čímž jí asi nedošlo, že KI opravdu nemám. Mluvila pomalu, přirozeně a já jí naštěstí rozuměla! Uf...tak jsem naštěstí nematurovala a odpovídala. Nějakou chvilku jsme takhle splkly, pak si popřály hezký den a já už pak mohla zpět ke skříňce, kde na mě čekal onen kochlík J. Takže celkově jsem se cítila a stále cítím jako znovuzrozená a spokojená. A že je nějaká tma? Té mi trošku šumák, protože s tím asi fakt nic neudělám.