Setkání s kamarádem Mohammedem

aneb debaty neberou konce

Tak jak plynul týden, a s ním studijní povinnosti, tak se blížil víkend. Ve škole nám už předměty pomalu finišují, ještě nás čekají další praxe a nakonec už tu můžeme pomalu stříhat metr. Je to teď čím dál rychlejší, již je pomalu konec listopadu a tady sníh nikde. Místní hádají, že sníh napadne až v prosinci, ale prý to s ním pak žádná sranda není. Ale já se právě na tu "srandu" těším!

A v pátek jsem měla zajímavé setkání s kamarádem, který je neslyšící a jak již jeho jméno napovídá, je to muslim. S tím nijak problém nemám, naopak mě zajímaly jeho názory třeba z náboženského hlediska. Sešli jsme se ve městě a poté jsem jej pozvala na můj byt, proto co taky venku. Brzo tma a zima, klasika. Můžu říct, že jsem byla fakt ráda za to, že se i nějakým způsobem dorozumíme, tužky a papíru nebylo třeba. Komunikace probíhala v anglické artikulaci se švédským znakovým jazykem, s dodatky mezinárodního znakového systému. Občas jsme si i vyměnili znaky i z našeho českého znakového jazyka a to pak byla i pořádná sranda. Náš debatní kroužek jsme proložili filmem Vzpomínka na Titány, což byl hodně dobrý nápad. Jen jsem se předvedla, když jsem si myslela, že tam mám stažené anglické titulky a ony byl české. Tak se kamarád kroutil, že tomu rozumět nebude, což mi bylo jasné :-D. Ihned jsem to napravila, načasovala titulky a film mohl začít. Po filmu jsme si vyprávěli o lidech, které jsem tu již poznala a se kterými jsem měla tu čest se poznat. Hodně jsme se bavili nad vzpomínkou, jak jsme byli s dalšími neslyšícími v bazéně v Sundsvallu a poté na následné párty na bytě jednoho páru. Akorát, že ti samí lidi se moc tady nepohybují, spíše v tom sousedním městě, jelikož je tam větší kulturní vyžití.

A jelikož je Mohammed muslim, ptala jsem se na jeho náboženské vyznání a způsob života s jeho rodinou. To, že nemá rodiče, to jsem věděla, neboť to říkal již dříve. V Somálsku, odkud pochází, byla válka či občanské nepokoje a tam padaly oběti. Následkem toho on a jeho pět starších sourozenců se odstěhovalo sem na sever. Překvapil mě výběr severu, ale bylo mi řečeno, že to bylo díky kontaktům na známé a taky, že Švédsko je docela otevřené k imigrantům. Musím říct, že tento kluk si hrozně moc považuje lepšího způsobu života a možností, sám vzpomínal na to, že jako dítě byl neschopný.

Dost dlouho trvalo, než se naučil myslet, používat jazyk (v jeho případě švédský znakový jazyk), chovat se evropsky, apod. Mě to nedalo a vložila jsem se do jeho vyprávění s tím, že jsem četla mnoho příběhů s muslimskou tématikou, nebo s tím, jak ženy prchají před muslimskými manžely nebo, že vedou poněkud omezující a skličující způsob života se všemi zákazy a příkazy. V tomto případě se mi vybavila knížka Fatwa – život pod hrozbou smrti. Vyprávěla jsem mu obsah, což ho vzalo a říkal, že s tímto krutým postojem nesouhlasí. A abychom se nad tím trošku povznesli, nabídla jsem mu můj český alkohol – meruňkovici, mandlovci i švestkovici. Kupodivu tím nepohrdl, mandlovice byla primární, nebyla tak silná. A takhle jsem se dozvěděla, že pít alkohol může, je to jeho věc i hřích, ale charakter mu to nezmění. Samozřejmě Korán má spoustu dalších pravidel, ale to by si pak člověk život ani neužil.

Debata se nasměrovala k tradičnímu oblečení, což mě zajímalo asi nejvíc. Zajímalo mě, proč ženy nosí černé hábity a šátky kolem hlavy. Protože jsem říkala, že mi to přijde jako nudné a stereotypní a kapku zvláštní. Argumentem bylo, že tyto ženy se tak rozhodují z větší části samy, někdy to ale i přikáže manžel. Tímto dávají najevo, že nechtějí být okukované ze strany mužů a chtějí být blíže k jejich "Bohu." Každopádně, tyto ženy doma nosí spoustu barevných hábitů, ale mimo domov nosí tyhle černé. Tak už jsem to trošku pochopila, protože do těchto věcí opravdu vůbec nevidím a nemůžu to znát. Dodala jsem, že akorát na praxi jsem viděla jednu dívku, která nosila barevný šátek kolem hlavy a zamotávala si ho kolem culíku. A třeba na tělocviku si ho sundávala, jinak zase po celý den nosila. Právě jí jsem se také ptala, jak moc to musí nosit, říkala, že se tak sama rozhodla, podle vzoru mamky, ale v tělocviku má povoleno si šátek sundat.

Také mě ještě napadl detail, jak to lidi dělají, když vidí na ulici dvě ženy v černém hábitu a neví, která z nich je jejich kamarádka či sestra. Přijde mi, že černý hábit je matoucí, nebo jak bych to řekla. A dozvěděla jsem se, že není nic jednoduššího, než k těm ženám přijít a opravdu mrknout do obličeje. Té fuška toto! Anebo, taky jde mnohé vysledovat ze způsobu chůze, pohybů, apod. Třeba Mohammedovy sestry se taky samy rozhodly nosit hábity, ale nosí teda barevné, málokdy již zmiňované černé. Každopádně už nebylo daleko se zmínit i o extremismu, kdy ženy nesmějí chodit samy ven, nebo řídit auto, anebo nedej bože se samy rozhodovat. K tomu mi kamarád řekl, že tohle je typické v Saúdské Arábii. Chlapi zakazují ženám chodit samy ven, musejí být doma a starat se o domácnost a děti. A pokud chtějí třeba navštívit kamarádku, byť jen přes ulici, musí se svým manželem. "To je vymývárna mozku, úplně stupidní!" rozohnila jsem se. A kamarád též souhlasil, i na něj je to už moc. To samé s řízením auta, naprosto nepřípustné. Tyhle pravidla nejsou v Koránu, ale v myslích těch mužů, bohužel. Sám říkal, že je pak blbý, když si polovina Evropy myslí, že se to takhle praktikuje všude, není to však pravda.   

Když se nad tím tak zamyslím, tato debata je daleko obsáhlejší, ale chtěla jsem poukázat na to, že je lepší si tyhle věci vyslechnout od přímého člověka, jakožto zdroje informací.  Tato debata a porovnávání způsobu života a názorů nás zabavila až do ranních hodin, kdy už jsem pak byla kamaráda vyprovodit a popřát dobrou noc, či spíše dobré ráno. Setkání a čas strávený s tímto zajímavým člověkem mi otevřelo oči v jiném směru, v náhledu na různorodost u lidí a jejich způsobu života. Myslím, že i tak my Evropané můžeme být rádi, že si žijeme poměrně svobodně, volně a bez striktních pravidel. Jen si to asi moc neuvědomujeme, ale pokud si přečteme autentické příběhy žen s pohnutým osudem, mělo by nás to navnadit k zamyšlení se. Takže zdar k lepším zítřkům a aby se všem vedlo v mezích normy, papa.