Stockholm s českou výpravou

aneb jak jsem vyfásla alkohol

Můj výlet se tentokrát týká Stockholmu, kde jsem měla sraz s mojí českou výpravou, přesněji řečeno – s mými krajankami. Výlet se konal v duchu prodlouženého víkendíku, tedy od 1. – 4. 11. 2013. Je fakt, že jsem se tohoto výletu nemohla dočkat, jen mrška utekl strašně rychle. A teď se mohu nostalgicky podívat dozadu a vypíchnout zážitky na zdejší fiktivní papír J.

Jak já se hrozně těšila, že si poberu své poklady a taky nepotřebný zboží, co chci poslat zpět po mých ochotných kočovnících. A samozřejmě jsem si chtěla vychutnat trasu vlakem z Härnösandu na letiště Arlandu. Jela jsem brzy ráno, již v 7. h a cesta mi trvala dobré čtyři hodiny. Nakonec jsem se z podzemí vyvezla výtahem na půdu letiště Arlandy a popaměti šla za svými soukmenovci. Bylo to na dobrých 15 min. pěší chůze, ale našla jsem je (mamku a Kristýnu). Katka dojela pozdějším spojem, takže jsme měly sraz až o pár hodin později. A co bylo nejlepším startem, našly jsme si super rychlý vláček – ARLANDA EXPRESS, který nás za 20 min. dopravil do hlavního města. Je pravda, že byl dražší, ale vychytaly jsme slevový lístek pro tři osoby za 380 švédských korun (sek). Jelo se s ním krásně, skoro tak neslyšně a pohodově, podobal se metru. Další variantou byl autobus, který by stál 99 sek na osobu, ale cesta by trvala 45 min. a nám šlo o každou volnou chvíli, kdy ještě bylo denní světlo. Pro ujasnění, zde se šeří již po 15. h. a kolem 16. h jak když luskne, tma jak v pytli!

Celé natěšené jsme štěbetaly a z nádraží hlavního města jsme se těšily do víru velkoměsta, kde jsme měly namířeno na ostrov Skeppsholmen, s hostelem označovaným jako STF. Jednalo se o vybalení věcí, povlečení postelí s malou kávičkou. A čeho jsme si mohly všimnout, před našimi okny se tyčila mohutná plachetnice, která se nazývala Chapman.

Večer vždycky krásně svítila, i na dálku byla vidět. Tudíž byla naším orientačním bodem. Myslím, že i nabízela ubytko, ale cena by byla asi někde jinde :-D. Následovala cesta zpátky na nádraží, vyzvednout další krajanku Katku. A s ní jsme též trošku pocouraly, a klusaly směrem k jejímu hostelu na ostrově Gamla Stan (Staré Město). I když byla tma, neodradilo nás to od večerních procházek skrze uličky, které jsme mohly minout. Zajímavůstkou byla nejužší ulička, kde jsme se fotily a blbly, dále jsme stihly výměnu stráží u Královského paláce, přesně v 18.hod.! Moc krásná podívaná, stálo to za to. Přítmí tomu dávalo ještě takový starodávný šmrnc, moc pěkná podívaná! A jelikož tma už nás moc k dalšímu objevování nelákala, trajdaly jsme směrem ke kebabu, jakožto k možné večeři. Stálo to teda 45 sek, ale asi nejlevnější varianta pro nás. Poté jsme už valily na hostel, kde jsme společně kecaly a vychlemtaly celou dvoulitrovku červeného. Přiznám se, že já měla daleko větší absťák, než moje krajanky, protože alkohol tu moc dostupný není. V příjemném sedacím a pitivém opojení jsme vyprovodily Katku a jako poslední na řadě byl spánek J.

V sobotu ráno jsme měly rychlý čaj, kafe a snídani z "mastného papíru." Poté sraz s Katkou na 9. h. v samém centru. Společně jsme se rozhýbaly směrem k ostrovu Djürgarden (Zvířecí zahrada), který byl dříve královskou honitbou a dodnes si zachoval své kouzlo. Je zde i nespočet muzeí. A také další atrakce, hlavně pro děti Junibacken – domov Pipi Dlouhé Punčochy. A shodou okolností jsme potkaly muzeum Abby, tak jsme se vevnitř pokochaly, ale blbůstkami, že jo. Ještě venku byla plakátová deska, s vyřezávanými obrysy k vyfocení vlastního obličeje, vyzkoušeno, vyfoceno J. Odtud to už nebylo ke Skansenu, který je unikátem, je nejstarším muzeem (vyčteno z moudrého průvodce). Nalézá se zde asi 150 domků s typickou švédskou architekturou, ukázkou školy, řemesla, oblečení i způsobu života; dokonce pan řídící měl svůj pokojíček a nádobí na hygienu. A mimo jiné jsme mohly poctít i zoologickou zahradu, která byla zabudována přímo v tomto areálu. A nejvíce nás zaujal pavilon pěkných tvorečků, jako lemur kata, surikata, později i králíci, morčata, aj. A samozřejmě tam byli i kopytnatci, sobi, tuři, vlci, prasata, opice, aj. Musím říct, že bylo pořád co fotit, objevovat a obdivovat! Samotná procházka po celém areálu nám zabrala 3 hod. času.

Dalším místem na programu dne bylo muzeum Vasamuseet, kde se vyskytuje známá válečná loď ze 17. stol. Pýcha tehdejšího námořnictva Gustava II. Adolfa., která se převrátila pod těžkou vahou děl a honosným zdobením. Říkaly jsme si, že toto nevidět, by byla ostuda. A vstupné pro studenta bylo za 100 sek. Uvnitř jsme též strávily mnoho času, taky si daly rozchod a každá z nás fotila, seč to šlo. Jen to osvětlení štvalo naše foťáky, ale přeci jen se něco podařilo. Po nějaké době jsme se už vyplazily ven, chtěly jsme ještě stihnout část denního světla a pomalu se přesunout na další ostrov Östermalm. Musím podotknout, že nás už pěkně bolely nohy, byly jsme uťáplé, ale ještě jsme chtěly pár věcí stihnout ;). V této části jsme měly s mojí bandou objevit nejstarší tržnici, sic jsme k ní došly, ale v sobotu večer už byla zavřená. Ale nijak nás to netrápilo. Zato už se ozýval hlad a bachory chrčely :-D. Musely jsme si nakoupit jídlo, balík plechovkových piv a poté kmitačka na hostel. Tam jsme slastně vydechly, zhodnotily celý den, pokecaly si a zase se těšily na další den, čím nás překvapí.

V neděli ráno, klasika čaj a snídaně a poté přesun do centra, blíže ke Katce, kde byl její hostel. Já ještě s sebou po nás vzala veškeré plechovky s tím, že je pak v potravinách hodím do mašiny a vyinkasuji za to pár švédských korun. Ano, je to tak, tady se třídí plechovky a u mašiny se za ně dostane 1 – 2 sek, to samé platí i u pet láhví. A jinak, opět jsme prošly Gamla Stan, jelikož v pátek navečer jsme z něj moc neviděly. Zajímavé bylo, že nedělní ráno bylo tak ospalé, že jsme měly klid na focení a obdivování místních krás. Ale nebojte, před polednem už byli lidi venku, jak potkani :-D. Nemůžu opomenout nejhezčí stavbu města – Riksdaghuset – Parlament, kde jsme mohly také udělat pěkné snímky. Opět návštěva nejužší uličky, která má v jednom bodě pouze 90 cm. Dále Stortorget – náměstí, kde je Nobelmuseet, muzeum s Nobelovými cenami. Odtud se ještě vykročilo ke Storkyrkan – Velký kostel, Tyska Kyrkan – Německý kostel a zakončení bylo procházkou po Královském paláci. Tady už pak byla přestávka na sváču s namazanými houskami, proloženými salámem Vysočinou. A zase jsme kmitaly dál! Přešly jsme na západní stranu Gamla Stanu, na Riddarhustorget, zde se vyskytuje údajně nejkrásnější stavba ve Stockholmu – Riddarhuset, tedy Rytířský dům. Pro nás nezvykle moc zdobený, ale asi to k tomu patřilo. Nezbytnou zajímavostí byl Riddarholmen – Ostrov šlechty, kterému dominuje 700 let starý kostel. V pozadí bylo možné zahlídnout nádhernou budovu Stadthuset – Radnice. Myslím, že už toho bylo dost, co jsme prošly, samozřejmě nám vyhládlo, tak jsme navštívily mekáč, oddechly a poté už šly rovnou do oblasti nákupní zóny, pokoukat po suvenýrkách a jiných blbůstkách. Pohybovaly jsme se na území Kulturhuset – Kulturní dům, který se vyskytoval na Sergels Torg, což je náměstí s velkou fontánou uprostřed. Opodál ještě Koncerthuset – Koncertní dům a u něj lákadlo fontána Orpheus a nečekaně i bleší trh. Blešák jsme prolítly jak ďábli, ale nic jsme si nekupovaly. Jen mamka chtěla deštník, byl tu levný za 30 sek, ale když jsme jej zkoušely rozdělat, tak byl volnější a spíše na slabých nitkách, tak to nemělo cenu. A já? Pokukovala jsem po příručním zavazadle, už kvůli vyfasovanému alkoholu, který se mi moc nechtělo v následující den tahat po zádech a kabelce. Byl tam jeden fialový, za 150 sek, což by nebylo tak hrozný, ale rožek se mi zdál nějaký o něco otřený. Optala jsem se na možnou slevu, načež prodavač řekl, že za mnou nabízených 100 sek už to pro něj nejsou peníze a odešel. Asi se nakrkl, tak nic. A jinak, plechovky, které jsem celý den nosila na zádech, jsem konečně vyklopila v jednom supermarketu. Je docela těžké najít supermarket s potravinami. Skoro nemožné, je třeba se koukat po cedulích. A v suvenýrkách se každá z nás nějak ukojila, ať už koupí trička, či podnosu s motivem soba, nebo jen koupí pohlednice se známkou. Taky jsme prolétly obchodní centra, která jsou zde fakt veliká. Dost profláklý je tu obchod H&M, na každém rožku jsou aspoň dva až tři. Odtud jsme měly nakoupené šály, rukavice i čepici, samozřejmě, že se něco dalo najít i ve výprodeji ;). To bylo k takovému uzavření lítacího procesu. A co nás čekalo po návratu na hostel, je fakt bomba:

Na hostel jsme dorazily za přítomnosti deště, ale nebylo to tak hrozný. V cíli, když jsme se vybalovaly, sundávaly bundy a u toho chystaly večeři, mamka zbystřila! A co neviděla, bědovala, že má postel označkovanou ptačím lejnem! Ani jedna z nás jí nechtěla věřit, ale bylo tomu tak. Další stopa byla na odložené mikině přes židli, pak i na odložených sušenkách, které byly na parapetu. A co nás úplně dorazilo a čemu jsme se smály neskutečně dlouho, zjistily jsme, že si ptáček drze pochutnal i na salámu Vysočině a chlebu. A asi už víme, proč tomu tak bylo. Mamka nechala malilinko pootevřené okýnko a ani to nebránilo nějakému šikovnému ptáčkovi, aby se u nás zvesela napásl :-D. A ještě jako bonus jsem si večer nechala nabarvit hlavu, tak jsem se i takto trošku vylepšila ;). Večer se už schyloval ke konci a my tomu musely přizpůsobit i spánek.

V pondělí ráno se vstávalo po 6. hod., za hodinku přesun na nádraží a cesta autobusem na letiště Arlanda. Autobus jel v pořádku, za 89 sek (studenti), dospělý 99 sek jsme se za 45 min. přesunuly do cíle. Katka již byla o nějaký čas a spoj napřed, už jsme se nepotkaly. Ale aspoň jsem zbývající dvě krajanky vyprovodila k terminálu, odbavily si kufry a na závěr byly vyprovodit mě k vlaku, který mě měl hodit hezky vejš, na sever;).  

Jo a k tomu vyfasovanému alkoholu, který mám pro zdejší Švédy. Obdržela jsem vše po půllitrech v pet láhvích, tedy meruňkovici od strejdy Zdeňka, mandlovci a další slivovici, která je 20 let stará a 2 litry červeného; poslední v originále Becherovka. Takže jsem vážně byla obtěžkaná jak vánoční stromeček :-D. A co jsem asi teď, v průběhu psaní vycucávala? Dvě sklenky červeného. Chtělo by se mi říci, "pohárek" červeného, ale ten tu vážně nemám.    

Zatím papa, mějte se krásně a přeji co nejlepší vykročení do listopadových dní!