Změna času a potvora jménem nálada pod psa?

aneb jak se vypořádat s brzkým nástupem tmy

Jak jistě všichni víme, dnešní noc jsme měnili hodinovou ručičku o hodinu dozadu. Na tom by nebylo nic divného. Nebo, mě osobně tento systém nijak nevadí, netrápí mě. Ale tady si konečně musím přiznat, že je to znát. Ráno jsem vstala, zkulturnila se a roztáhla závěsy a žaluzie. Jaké na mě čekalo překvapení! Žádný náznak bílého dne, absolutně nic. Jen mlha a pochmurno. To mě teda nijak moc nenakoplo. Absolutně nálada v trapu. Ale nějak jsem se tím prokousala, trošku jsem mákla do školy a zase bylo kapku líp. A abych se úplně nezbláznila, pouštěla jsem si písničky. Dokonce i postarší songy z 90. let, které byly pohlazením na duši. Chvílemi jsem vyhlížela náznak slunka, ale nic takového se nedělo. Snad možná někdy mezi 13. – 14. h. mlha trošku polevila, ještě jsem viděla, jak kolem mých oken pobíhají malé děcka a to bylo celé. A protože jsem byla ze všeho taková znechucená, rozhodla jsem se navštívit některou z holek. No, samozřejmě žádná nebyla na bytě, tak ani pokec se nekonal. Ještě chvíli jsem se zaměstnávala, ale pak už jsem to totálně zabalila! Rozhodla jsem se, že půjdu ven, udělám pár fotek a nějak se prostě vyvětrám. Pár fotek jsem udělala, něco přibude i do fotogalerie. Nakonec moje procházka byla delší, než jsem plánovala, ale jedině dobře. Ale musím říct, že po 15. h. jsem už klidně mohla svítit lampičkou. A po 17. h. to tu vypadalo, jak kdyby byla pravá půlnoc! To mě teda vůbec nepotěšilo.

Po návratu jsem si dala večeři a znovu jsem zkusila zazvonit na některou z rozlítaných holek. Potěšilo mě, že Gözde byla doma, juch! Tak jsme si aspoň chvíli popovídaly, povyprávěla mi o soutěži a o celém programu. Ještě jsme pořešily studijní záležitosti a na závěr jsme si popřály hezký zbytek večera. To jsem byla aspoň ráda, že tu konečně někdo je a mám tak záruku, že během týdne tu budou holky k dispozici, nebo aspoň, že můžeme něco společnýho spáchat. Ale že teda je tady taková tma, šero, to mě teda úplně odrovnalo, aspoň dneska. Představa, že v České republice je na slabou mikinu a já se tu nabaluji, snesu. Ale že mě po ránu provází nechutné šero, no mám si ještě na co zvykat :-D.

Přeji vám, ať se vám takové stavy vyhýbají, protože to člověka jen zkosí. Co zkosí, svádí to k myšlence, že by člověk nejraději toto období prospal a probudil se zjara, kdy všecko ožívá. Není- liž pravda?