Španělská večeře

Andrea a Pablo vařili

Na neděli byla naplánovaná španělská večeře, o které jsem si myslela, že ani nebude. Část mojí bandy spolu s Andreou byli na jednom párty sletu, tak jsem se domnívala, že se jim chtít nebude. Ale opak byl pravdou. Takže nás pět lidí se sešlo v rezidenci u Pabla, protože u Marca na bytě bychom se asi nevešli. Ještě když jsme přišli, hlavní aktéři dokončovali vaření a přípravy. Pokecali jsme a mezitím naši hostitelé už nosili jídlo, kterého opravdu málo nebylo. Tak jak se jídlo na stole skvělo, tak by jen oči jedly. Ani pořádně nevím, čím začít, ale asi začnu tím menším. Pablo s Andreou téměř vše nachystali dvakrát, takže díky tomu nouze o jídlo nebyla.  V menších miskách byly olivy, na dalších talířích krevety, které vypadaly jak kolínka, dále nakrájené celozrnné chleby s prosciuttem, opékačky s dobře ochucenou omáčkou a opět nakrájené celozrnné chleby pokapané rajčatovou šťávou s nakrájenými kousky sýra a chorizem. A to největší nakonec, Španělská tortilla. Pod slovem tortilla si každý vybaví placičku, do které se dá zabalit jakákoliv zelenina, či cokoliv jiného. Jenže ona zmiňovaná tortilla vypadala jako tlustší verze našich českých bramboráků. Bylo to opravdu z brambor, vajec a koření, chutnalo to velmi dobře. Tyhle placky bylo třeba nakrájet na kostky, aby si každý mohl vzít, kolik chce.

Olivy jsem neochutnávala, protože jim neholduji, zato krevety jsem si v prvním okamžiku spletla s kolínkama. Chuťově i barevně mě to dokonale zmátlo, nějak jsem asi nedávala pozor při popisu, co je co J. Španělská tortilla mi chutnala, přišlo mi to dost příbuzné právě s bramboráky, ale byla to aspoň změna. Celozrnný chleba s prosciuttem byl trošku neobvyklý, ale masíčko bylo jemné a chutné. I opékačky nezklamaly, hlavně dobrý výběr omáčky tomu dal šmrnc. Dále talíř se sýrem a celozrnnými chleby byl jen okrajově, na chuťovku. Pro masaře byl i další talíř, s nakrájeným chorizem a chleby. Chorizo mi na první pohled přišlo jako klobásy, ale po ochutnání jsem mohla konstatovat, že to není špatné.

Musela jsem opravdu ocenit, snahu obou aktérů, fakt si s tím dali práci. Sice bylo jen jedno jídlo vařené a zbytek spíše nakrájený s tím, že se pěkně obložil talíř, ale bylo to skvělé. Jak už jsem říkala, oči by jen jedly. Ani jsme totiž všecko nesnědli, každý dostal malou výslužku domů J. Ale co mě překvapilo, tak na Španělskou tortillu vypotřebovali 24 vajec! Nevěřila jsem tomu, ještě jsem se musela přeptat, ale opravdu tomu tak bylo. Nakonec, jak se uklidilo a trošku vydechlo, vrátili jsme se do svých domovů. Bylo to příjemné zakončení nedělního večera. A jinak, více na fotkách, v odkazu Fotky ze Švédska :-).