Sobota se švédskými neslyšícími

aneb den v obležení skvělých lidí

Abych to vzala popořadě, tak tento týden se nic speciálního nedělo, vše probíhalo tak nějak poklidně. Až na to, že ve středu jely Turkyně na výlet do Stockholmu a vracely se na pátek v noci. Tak nás tu bylo o chlup méně, ale to ničemu nevadilo. Na pátek jsme se také sešli v menším počtu ve studentské unii, kde to opravdu bylo dosti ochuzené o další lidi. I kluci byli trošku zklamaní, ale asi se ten den nikomu moc nehodil, nevím. A právě naše skupina plánovala na sobotu výlet do vzdáleného města Östersundu, kde měla být párty s dalšími studenty. Pro mě to bylo zbytečné, trmácet se někam 2,5 hod. Rozhodla jsem se, že nepůjdu. A místo toho jsem zvolila pro mě nejlepší variantu – sejít se se švédskými neslyšícími. A myslím, že jsem lepší plán mít teda nemohla.

V sobotu ráno jsem se s kamarádem sešla u autobusové zastávky, načež po 15 min. čekání jsme zjistili, že asi bus nepřijede. Přesunuli jsme se k vlakovému nádraží, kde měl jet vlak, ale až za hodinu. Už jsme si skoro zoufali, když jsme ale venku viděli postávat tři muže, kteří zřejmě také potřebují autobus. Nelenili jsme, začala jsem se jich ptát, kde jeden z nich potřeboval také do Sundsvallu. Nakonec poblíž nás zastavil bus, který sice jel do Stockholmu, ale také stavěl v Sundsvallu. Byli jsme nadšení, že aspoň v tomto směru nám štěstí přálo, dokonce řidič ani nechtěl zaplatit. Po vystoupení v našem cíli jsme si říkali, že naše mise je aspoň zčásti splněna J. Za chvíli pro nás přijelo auto se třemi lidmi, ještě my dva jsme naskákali a jelo se k plaveckému bazénu, juch! V autě jsme se navzájem představili, to samé i v průběhu dne s ostatními.

Plavecký bazén jako takový byl neskutečně veliký, se spoustou zábavy, atrakcí a také jsem čuměla, když na každém patře byl i bar s jídlem a pitím.

Docela neobvyklé pro mě. Taky při vstupu jsme obdrželi župany a dva ručníky, luxus pro mě. Část dne jsme strávili ve vířivce, poté v sauně a také v páře, nakonec i dole u tobogánů. Seznámila jsem se tu s nedoslýchavou slečnou, další byla slyšící – tlumočnice. A zbytek bandy byli neslyšící kluci. Myslím, že nás bylo celkově asi 12 lidí. Musím říct, že jsem měla trošku obavy, jak to budu zvládat s komunikací..ale nakonec musím říct, že to bylo skvělé! Daleko lepší, než při prvním setkání, např. v klubu neslyšících. Praktikovala jsem to tak, že jsem převážně artikulovala anglicky, do toho znakovala švédsky s občasným mixem z mezinár. znak. systému a sem tam jsem se zapomněla a použila český znak. jazyk :-D. Švédští neslyšící se snažili přizpůsobit na moji úroveň, abychom se domluvili a vůbec, abychom mohli konverzovat a vyměňovat si informace, zkušenosti a zážitky. Postupem času jsem se cítila jako rybička ve svém živlu, už jsem neměla takový ten pocit, že jsem z Marsu a asi pravděpodobně budu narážet na bariéry. Nic takového, což bylo neskutečné! Vím, že jsem se často ptala, co asi znamená, to a to, nebo jsem se snažila ujistit, zda danému vyprávění rozumím tak či tak. A když jsem se dozvěděla kladnou odpověď, tak mě to jedině potěšilo. Hrozně se mi líbilo, že jsme byli jak ve vířivce vně budovy, tak i v té samé na venkovní terase. To byl pro mě zážitek! I v sauně, paní na uhlíky nasypala led a poté se snažila teplý vzduch rozmetat s pomocí ručníku. Bomba! A když jsme do oné sauny šli podruhé, tak tam pro změnu byl chlápek a ten tomu dával ještě více, pořádně to tam rozmetával. A že pak bylo pěkně horko, to ani nemusím připomínat. A po sauně jsem vůbec neměla odvahu na sebe vylít kýbl studené vody, brr! Kluci se v tomto směru hrozně hecovali a byli na sebe hrdí, že jsou otužilí J. Já se maximálně prošla v malém bazénku se studenou vodou a stačilo J.

Po bazéně jsme se autem přesunuli do bytu jednoho páru, právě oné nedoslýchavé slečny a neslyšícího kluka. Bylo totiž v plánu se pak na určený čas dostavit do restaurace na společnou večeři. I tak, mezitím, co se holky krášlily, měla jsem možnost sledovat konverzaci ve švédském znakovém jazyce. Hrozně mě pobavil jejich zájem o sport. Ještě lepší bylo, když jsem "poslouchala" ódy na hokejisty jako J. Jágra, Haška. Dokonce někteří vzpomínali na Nagano, každou chvíli mě dokázali překvapit. Pak jsme se přeorientovali na fotbal, takže klasika T. Rosický, P. Čech a dokonce fotbalové kluby: Sparta, Slavia, Victoria Plzeň..no, já koukala jak vyoraná myš. Sem tam jsem něco přihodila, ale spíše něco o životě výše jmenovaných, než nějaké sportovní rekordy. Dokonce jsem zjistila, že si po internetu sázejí na dané kluby s vidinou výhry malého obnosu peněz. Bavila jsem se až moc dobře, ta zapálenost a zaujetí pro toto téma. Říkala jsem si, že je dobře, že jsem se rozhodla zůstat déle. Já totiž plánovala po bazénu jet domů, ale bylo mi tak mezi nově poznanými lidmi dobře, že jsem je nechtěla opouštět. A nelituji toho.

Na 18.h. jsme se přesunuli do "lepšího" sport baru, který byl opravdu na úrovni. Všude na zdech byl plazmovky se zápasy, jak z hokeje, tak i z fotbalu. Museli jsme se rozdělit na dvě skupinky, jedna šla na konec místnosti ke kulatému stolu a já se zbývající bandou také jinam. Byla jsem trošku nešťastná z toho, co si mám z výběru objednat, kluci totiž říkali, že si dají jakýkoliv hamburger s hranolkami a to bylo celé. Já nakonec vyrukovala s tortellini s kuřecím masem a kolou. A udělala jsem dobře! Tak mi to chutnalo, flák kuřecího masíčka se jenom rozpadal, fakt jsem si pošmákla. Dokonce můžu říct, že jsem po delší době zase pozřela masíčko J. Mezi klukama seděl kluk, který měl též kochleární implantát, ale značku Med- El. Z jeho vyprávění jsem pochopila, že se narodil jako slyšící, ale kolem 20. roku mu sluch odcházel, pár let neslyšel a poté se rozhodl pro KI. Už ho má tři roky a říkal, že si ho nemůže vynachválit. Moc jsem mu to přála, také jsem mu řekla svoje. Onen kluk říkal, že dokonce uvažuje o druhém implantátu, ale ještě není rozhodnutý. Každopádně, co se týče financí, nic mu v tom nebrání. Stát a pojišťovna vše uhradí, i případnou výměnu, náhr. součástky. Tiše jsem záviděla, vysvětlila jsem, že u nás v ČR se standardně dává po jednom KI. A pokud jde o výměnu po 10 ti letech, je to s doplatkem z vlastní kapsy. To zase čuměl on, říkal, že si neumí představit, že by něco doplácel. Takže tolik k této tématice. Ale je fakt, že hodně zdejších lidí se mě ptá, zda mám oba KI, protože tady je to BĚŽNÉ. Vždy jim to vyvracím a říkám, že žiji jen s jedním KI, ale jsu za něj neskutečně ráda.

Po nějaké době, když už jsme měli dojezeno a byli jsme sytí, mohli jsme se přesunout zpět do bytu, jak jsme byli předtím. Já a část mé bandy jsme se přesouvali až později, přišel za námi ještě jeden kluk, který studuje překladatelství znakového jazyka. Již ho znám z předešlé párty, tak jsem byla ráda, že mohu i mluvit. Byla jsem ráda, že mi může pár věcí dovysvětlit, nebo říct nepatrné rozdíly, co a jak se používá, v jakých případech. Další plus pro mě. Dokonce se nám stala vtipná historka skrze znakovku, páč onen kluk Daniel můj projev špatně pochopil a navázal tak na jinou nit. U toho nás sledoval další kamarád, který Daniela včas zadržel a už byl prostor jen pro výbuch smíchu, haha. Sranda to byla, ještě teď se tomu směju. Nakonec jsme zaplatili a šli na párty. Na bytě bylo docela dost lidí, o to více mávajících rukou. Ale bylo to super, protože pouštěnou hudbu slečna tlumočnice překládala do švédské znakovky, byla jak ve svém živlu. Další lidi se bavili u stolu a občas něco popili, a kdo se nevešel, tak mohl být ještě v obýváku. Občas jsem lidi tiše sledovala a nasávala atmosféru, ale určitě jsem se nenudila. Často si mě někdo odchytil a rád si se mnou vyprávěl. Překvapilo mě, že dva kluci byli až z Uppsaly, další také ze širšího okolí. Ale bylo to hezký, že i dálka je neodradila se sejít. Večer se přehoupl do půlnoci a dále do ranních hodin. Tudíž já a další tři jsme se před 3.h. ranní přesunuli na vlak a putovali jsme domů. A jak je známo, nad ránem byla taková kosa, že jsem se vážně těšila do pelíšku! O půl 5 jsem zalehla s pocitem příjemné společenské únavy a nových zážitků.