Gingerka | Očumovač/ voyaer je zpět

aneb jak mi slídil v koupelnovém okýnku

Tak k čerstvě zažitému zážitku nemám opravdu slov! A hlavně, už to asi nemůžu brát na lehkou váhu, páč mít srdce v kalhotách, no nevím nevím, komu by to bylo po chuti. Dneska v noci, či spíš po půlnoci jsem se rozhodla, že se již připravím na spánek. Ale že ještě vykonám očistu. Zcela v pohodě a bezproblémově jsem se sprchovala a těšila se do pelíšku. Když ale v jednu chvíli se mi zdálo, že moje malé okýnko je jaksi zastíněné, nedalo mi to a otočila jsem se. Málem mě omyli, byl tam jakýsi ksicht chlápka, který se posměšně usmíval a stále hleděl na mě. V mžiku jsem do okýnka stříkala hadicí, načež jsem ji okamžitě vypla a vypálila do pokoje. Ruce rozklepané, ručník v koupelně, jak jinak že. Musela jsem se tam vrátit, natáhnout a modlit se, aby se nestalo ještě něco horšího. Ihned jsem smskou zalarmovala Ivanu, aby volala poldy. Za chvíli sms: "Obleč se, za chvíli jsou tu." Tak jsem tak učinila, ještě si kvapem nasadila KI a poté jsme se u mě v pokoji sešly a vytáhly paty ven. Já se potřebovala nadýchat čerstvého vzduchu s tím, že jsem byla zhnusená z toho, co se právě stalo. Přijeli dva poldíci, ptali se mě na popis, který jsem řekla a ještě jsem musela ukázat, kde jsou okna mého bytečku a hlavně té prašivé koupelny. Usoudili jsme, že je to docela vysoko, na špičkách by dotyčný nemohl dosáhnout...Musel mít nějaké štokrle nebo něco. Jeden poldík ohledával pár stromů, co jsou poblíž, druhý zajišťoval okenní parapet. Nakonec jsme se přestěhovali ke mně, kde jsme znovu zrekapitulovali můj popis s tím, že to bude jako moje hlášení. Dodala jsem pas, kontaktní telefon si vzali od Ivany. Páč já anglicky po telefonu neumím. Poldíci odešli a já stále byla zhnusená nad tím, jak někdo může o půl druhé ráno být vzhůru, poletovat po venku a ještě mít stupidní nápady na očumování koupelen?! No, okýnko jsem ještě zajistila novinami, tak aspoň něco.

O deset minu později Ivaně volali poldíci, že podle popisu možná někoho našli a jestli mohou přijet a ukázat mi fotku. Souhlasila jsem, opět jsme na ně čekaly. Tajně jsem doufala, že to bude ten hajzlík, se kterým jsem měla tu čest..ale nebyl! Takže nic, poděkovaly jsme a slíbily, že kdyby se opět něco dělo, budeme je alarmovat. A můžu říct, že jsem byla vážně vytočená a naštvaná..pro Švédy je to zároveň ostuda, protože tohle zde asi není jejich "šálek čaje," co jsem tak vypozorovala. A navíc, stalo se to nám, zahraničním studentkám. Ale dotyčnému je jedno, jestli jsme zdejší či ne, logický. Můžu říct, že se mi moc dobře nespalo, ale byla jsem v posteli tak dlouho, jak jsem chtěla. Ani zaběhat jsem si nešla, protože bych z toho neměla ani radost. Nejradši bych byla, kdybychom bydlely jinde, třeba v jiném baráku, ale ve vyšším patře, nebo nevím. Neskutečně mě to žere, ale sama s tím nic nezmůžu, takže asi tak! Ale kdybych měla potkat toho hajzlíka, asi bych ho musela zaškrtit!