Gingerka
"Život je jedna velká divadelní hra."
Tedy, nemůžeme si ho naplánovat a o tom to je..
Prvoříjnový týden
Dny běží neskutečně rychle
Pár dní se tu seběhlo a dalo mi najevo, že už se překlenul říjen. Zdá se mi to trochu neuvěřitelné, ale musím si přiznat, že to fakt letí. Takže září a vše co k tomu patřilo je za mnou, i za předešlou rubrikou. Další a následující příhody, zážitky i zkušenosti se budou schraňovat v této říjnové části J.
Ještě v pondělí byl poslední zářijový den, který jsem strávila na praxi a později odpoledne s holkami na bytě. Něco na způsob "čaje o páté," mohly jsme pokecat, zrekapitulovat naše zážitky, dojmy ze zdejšího života na severu. Překvapením pro mě bylo, že se Ezgi ač slušná a velmi opatrná Turkyně, zamilovala. Padla si do oka s místním klukem (aspoň si myslím, že je místní) a sama má z toho vítr. Má přítele v Turecku, tak asi má důvod, proč být rozhozená. Tedy o Ezgi jsem něco málo věděla, ale zde se potvrdilo, že je to opravdu vážné. A její krajanka Gözde si nejspíš měla také něco začít, ale než se věci daly do pohybu, raději to stopnula. Tyhle kvítečka jsou samé překvapení J.
Další dny byly vcelku pohodové, skoro se vracelo slunečné počasí, takový ten klasický podzim. A ten mám ráda, jak je všecko barevné, i slunko k tomu. Co si víc přát? Hlavně tady na severu. Místnímu počasí nemůžu věřit, opravdu ne. Stačí jít jednou bez deštníku a pohroma je na místě J
0pt;line-height:115%;
font-family:"Times New Roman","serif"">. Takže, ať toto počasí s deroucími se paprsky vydrží, aspoň ještě pár dní!
A včera jsem byla na milém setkání s místním neslyšícím klukem, kterého jsem poznala v klubu neslyšících. Měla jsem možnost s ním projet pár základů švédského znakového jazyka (zj) s mixem mezinárodního znakového systému a též švédské prstové abecedy. A tomu všemu nad "mávajícíma" rukama kralovala artikulace v angličtině :-D. Setkání i povídání bylo velmi pestré, legrační a též plné informací. Absolutně nebyl čas se nudit, lelkovat. Prošli jsme kus města, části, které jsem ještě při svých procházkách nepoznala a neprozkoumala. Zase další inspirace pro focení! Nakonec jsem ještě s Mohammedem (je to černoch, kdyby byly nejasnosti) potkala dvě neslyšící ženy a opět jsme mohli konverzovat z dalších jiných úhlů. Co jsem prozatím zjistila, tak už pár lidí, nezávisle na sobě říkalo, že by se raději přestěhovali na jih. Na severu moc práce pro ně není, či spíš je náročné hledat. Zase se jim ale nelíbí žít ve velkém městě, nebo nedej bože, v hlavním městě. Kdo může, tak se uchytí jako lektor zj, nebo je učitelem, či vychovatelem ve škole pro sluchově postižené. Zbytek, kdo to štěstí nemá, pracuje rukama. Z klubu jsem např. potkala neslyšícího automechanika. Jedna paní byla hrozně legrační, musela se pochlubit, že si koupila mikinu s Mickey mousem, prý je to její celoživotní posedlost. Dokonce se pak otočila, aby mi ukázala, že vzadu na krku má vytetovaného Mickeyho J. Šílený nápad, ale proč ne? Později, Mohammed musel do práce, měl službu v domově s pečovatelskou službou. A já tak ještě chvíli zůstala se dvěmi ženami a měla možnost popovídat a srovnat naše životy tady a v Česku. Nakonec jsme skoro všechny ve stejný čas potřebovaly domů, tak jsme se pěkně rozloučily a já odcházela s pocitem, že mě ten den pěkně obohatil.
A dneska jsme měly výjimečný den. Byla ochutnávka turecké večeře. Tak, jak minulý týden byla švédská, na které jsem nebyla, tak dneska přišla řada na tureckou. A musím říct, že si holky daly dost záležet a mákly si. A vařily na bytě u Marca, protože v těch našich bytečcích by to bylo téměř nemožné a hlavně na dlouhé lokte. Ale i tak, u Marca holky vařily 5 hodin. Takže prvním jídlem byla hustá polévka, která se podávala i s chlebem. Chutnala jako rozemletá čočka, ale ještě s přídavkem něčeho. Poté dalším, druhým jídlem byly plněné papriky s rýží a s pár kousíčky hovězího a omáčkou. U toho hovězího jsem čučela, ale opravdu tam bylo. A k tomu jako nápoj byl bílý jogurt ředěný vodou a se špetkou soli. Ve finále nápoj chutnal skoro stejně jako přírodní kefír. Později, jako na zakousnutí byly udělané uhnětené kuličky, které byly též z rozemletých luštěnin s přimíchanou bazalkou. To bylo trochu neobvyklé, ale také chuťově zajímavé. A aby holky překvapily, tak z mražáku vytáhly něco jako rýžový nákyp, ale za studena. Ve větší míše byla rýže, s mlékem, kde povrch zasypaly skořicí a mohli jsme společně z jedné mísy ždibat.
A musím říct, že jsme pak byli všichni zasycení až až, že už si nikdo ani nic přidávat nechtěl. Každopádně, užili jsme si to. Holky o jídle ještě něco pověděly, též o nápoji. To říkaly, že je to v Turecku hodně oblíbené, nápoj z bílého jogurtu mixnutý s vodou a špetkou soli. Nakonec chuděry měly dost nádobí, když si uvědomím, že nás papalo celkem 8 osob, té pak fuška! Jo a další týden jsme na řadě my s Ivanou, tak to bude taky zajímavé. Jsem zvědavá! Papa a mnoho hezkých podzimních dní J.